Vladimír Javorský
Vladimír Javorský je český herec a hudebník.
Vystudoval herectví na brněnské JAMU, v roce 1993 nastoupil do Činoherního klubu a od roku 1999 je členem souboru Národního divadla. Televizní diváci si tohoto herce mohou vybavit ze seriálů Chlapci a chlapi (1988), ve kterém ztvárnil roli vojína Ctibora Voříška přezdívaného Kyslík, Bylo nás pět (1994) nebo Vlak dětství a naděje (1989). Z celovečerních snímků je možné zmínit například Černé barony (1992), Báječná léta pod psa (1997) nebo Ene bene (1999). Kromě herectví se věnuje také hudbě, především folku. Hraje na ukulele, kytaru, flétnu či saxofon.
Několik desítek let si Vladimír Javorský zapisoval útržky textů, které ho napadaly při nejrůznějších příležitostech. Později si začal zaznamenávat i melodie: vznikaly tak jakési spontánní popěvky, které měl v různých verzích nahrané na obyčejný mobilní telefon. Až nedávno tato písňová torza poslal svému příteli, hudebníkovi Marianu Friedlovi. Ten byl materiálem nadšený a okamžitě začal Javorského tvorbu aranžovat. Ke spolupráci přizval Štěpána Flagara na klavír, Martina Kociána na kontrabas a Michala Wierzgońě na bicí.
Společně natočili v roce 2022 album Ještě je a ještě téhož roku zahráli i první živý koncert. Album se v roce 2023 dočkalo nominace na cenu Anděl a zařadilo se mezi nejpozoruhodnější nahrávky posledních let. Javorský vychází ze svých moravských kořenů, ale jeho reflexe času, přírody či lásky mnohdy připomínají črty starých mistrů čínské či japonské poezie. Nejedná se tedy ani ve verších ani v hudbě o konvenční nápodobu lidové písně, ale o tvar, který přejímá vlivy z folkloru, folku, jazzu i soudobé vážné hudby.
Nadchádzajúce akcie
Info o Vladimír Javorský
Vladimír Javorský je český herec a hudebník.
Vystudoval herectví na brněnské JAMU, v roce 1993 nastoupil do Činoherního klubu a od roku 1999 je členem souboru Národního divadla. Televizní diváci si tohoto herce mohou vybavit ze seriálů Chlapci a chlapi (1988), ve kterém ztvárnil roli vojína Ctibora Voříška přezdívaného Kyslík, Bylo nás pět (1994) nebo Vlak dětství a naděje (1989). Z celovečerních snímků je možné zmínit například Černé barony (1992), Báječná léta pod psa (1997) nebo Ene bene (1999). Kromě herectví se věnuje také hudbě, především folku. Hraje na ukulele, kytaru, flétnu či saxofon.
Několik desítek let si Vladimír Javorský zapisoval útržky textů, které ho napadaly při nejrůznějších příležitostech. Později si začal zaznamenávat i melodie: vznikaly tak jakési spontánní popěvky, které měl v různých verzích nahrané na obyčejný mobilní telefon. Až nedávno tato písňová torza poslal svému příteli, hudebníkovi Marianu Friedlovi. Ten byl materiálem nadšený a okamžitě začal Javorského tvorbu aranžovat. Ke spolupráci přizval Štěpána Flagara na klavír, Martina Kociána na kontrabas a Michala Wierzgońě na bicí.
Společně natočili v roce 2022 album Ještě je a ještě téhož roku zahráli i první živý koncert. Album se v roce 2023 dočkalo nominace na cenu Anděl a zařadilo se mezi nejpozoruhodnější nahrávky posledních let. Javorský vychází ze svých moravských kořenů, ale jeho reflexe času, přírody či lásky mnohdy připomínají črty starých mistrů čínské či japonské poezie. Nejedná se tedy ani ve verších ani v hudbě o konvenční nápodobu lidové písně, ale o tvar, který přejímá vlivy z folkloru, folku, jazzu i soudobé vážné hudby.
Galéria
