Radek „Kritické Myšlení“ Langer

Postrockový bard ze Sezimova Ústí (I nebo II, kdo si to má pamatovat) výrazně nastartoval svou kariéru až přestěhováním do hlavního města, kde se v doupěti na hipsterském kopci oddává tvorbě a mazlení se s vinyly. Zejména lo-fi masových žánrů, jelikož progresivní hudbu elektronického charakteru teprve pomalu nasává a aktuálně dává ve svém projevu, tanci i poslechu přednost metalcoru a strunným nástrojům, zejména harfě a dobru.

Narozdíl od své slavnější sestřenice Anety (a George Harrisona) však Radek nenechává svou kytaru gently weep, ale drtí nástroj i diváky hlukovými stěnami, odvážnými riffy za pomoci všech končetin a vypjatým přednesem svých anarcho-feministických obžalob společnosti. Svůj politický postoj příkladně vyjadřuje nejen tvorbou, ale i každodenností - na znamení sounáležitosti s ženskou otázkou si neholí nohy, ve slunných dnech navíc šokuje nahotou odhalených kotníků a velkých průramků bez podprsenky.

Díky svému vysokému hlasovému rozsahu a eklektickému, až renesančnímu záběru má za sebou jak drum’n’bassové album Lom to do mě jak do psa vidle (2004, vydáno v umělcovo pouhých pěti letech!, dvakrát platinové), tak kytarové projekty: konceptuální post-kraut-vaporwave EP Hraju sám, hraju rád (2008) a nu-metalovou vizionářskou desku Nenechte zpívat Mišíka, nebo se Chester zabije (2014). Je též autorem country-hopové desky Rátaj so mnou, idem na Grejp (první vydání 2013, od té doby každoroční reedice).

Kromě sólovek je třeba zmínit ještě Langerovu spolupráci s Patrikem Kolodějem (Radek produkoval jak zpěvákovo první, tak druhé album se shodným optimistickým názvem Vítězství) a legendární Yvonne Přenosilovou na její přelomové desce Vansky proti lásce (2015). Lásce ke country a celebritám dal průchod při produkci hitového tracku Stánky pro Leoše Mareše, spolupráce bohužel skončila uměleckým rozporem (Langer odmítá kožichy, dokonce i když jsou umělé; patrně následky dětského traumatu, když se v pěti letech málem na návštěvě udusil přehozem na gauč z dlouhosrstého tygrovaného plyše).

V roce 2017 se podílel na charitativním projektu Nechte Štěpána zahrát, ať má na tu kérku, vzniklého na podporu dětí z vyloučených lokalit na jeho domovském jihu Čech. Jediným temnějším obdobím v Radkově kariéře zůstává rok 1996, kdy mu skupina Vltava ukradla píseň Hurá kytary; naštěstí to bylo ještě před jeho narozením.

Muž mnoha talentů se věnuje také psaní (k vydání se připravuje kniha o jeho úspěšném vzestupu How to be good at life), vaření, šití (shitty), chemsexu, své autopůjčovně veteránů, moshsurfingu na nafukovacím krokodýlu, studiu polské gramatiky a soukromé výuce tance, zejména pro proponenty klacků v kýblu. Je to milý chlapec a jistě se brzo dobře vdá (pokud projde testy na AIDS).