Johana Střížková
Johana Střížková vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér Miloše Šejna, Veroniky Bromové a Jiřího Příhody). Studium ukončila v roce 2011. Absolvovala stáž na Cooper Union School v New Yorku v roce 2008. Tvorba Johany Střížkové je intermediální. Jak sama tvrdí, vychází z „tvoření z ničeho“. Uplatňuje tak zájem o banálnost, intimitu a minimalizaci forem. Volně prochází médii performance, videoartu a objektu. Lidské tělo vnímá jako nástroj vizuální a nonverbální komunikace. Současně s ním pracuje jako s bezpohlavním universem. V její tvorbě jsou patrné prvky zacyklení, které v kombinaci s emocemi tvoří esenci tvůrčího vyjádření. Každodenní realita je pro ni inspirací především pak svým opakováním. Předměty vyjmuté z reálného světa zdařile recykluje v umělecké objekty, jejíchž výtvarným výstupem je mnohdy fotografie. Abstraktní polohy jejích objektů jsou patrné i u performancí a video tvorbě. Objekt dokáže zastoupit i lidským tělem. Ve videích pracuje se střídáním statických a dynamických scén. Pohyb vychází ze zájmů autorky o tanec, ze kterého čerpá rytmus a choreografii. Opakováním pracuje se ztrátou sdělení jak u předmětů vyňatých z každodenního užívání, tak u lidského těla zasazeného do inscenované situace, místa a času. Střídáním napětí a klidu pak umocňuje nehmatatelné napětí.
Info o Johana Střížková
Johana Střížková vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (ateliér Miloše Šejna, Veroniky Bromové a Jiřího Příhody). Studium ukončila v roce 2011. Absolvovala stáž na Cooper Union School v New Yorku v roce 2008. Tvorba Johany Střížkové je intermediální. Jak sama tvrdí, vychází z „tvoření z ničeho“. Uplatňuje tak zájem o banálnost, intimitu a minimalizaci forem. Volně prochází médii performance, videoartu a objektu. Lidské tělo vnímá jako nástroj vizuální a nonverbální komunikace. Současně s ním pracuje jako s bezpohlavním universem. V její tvorbě jsou patrné prvky zacyklení, které v kombinaci s emocemi tvoří esenci tvůrčího vyjádření. Každodenní realita je pro ni inspirací především pak svým opakováním. Předměty vyjmuté z reálného světa zdařile recykluje v umělecké objekty, jejíchž výtvarným výstupem je mnohdy fotografie. Abstraktní polohy jejích objektů jsou patrné i u performancí a video tvorbě. Objekt dokáže zastoupit i lidským tělem. Ve videích pracuje se střídáním statických a dynamických scén. Pohyb vychází ze zájmů autorky o tanec, ze kterého čerpá rytmus a choreografii. Opakováním pracuje se ztrátou sdělení jak u předmětů vyňatých z každodenního užívání, tak u lidského těla zasazeného do inscenované situace, místa a času. Střídáním napětí a klidu pak umocňuje nehmatatelné napětí.