Jiří Příhoda: Void
Zkoumání prostoru, objemu, hmoty a prázdnoty jsou základními charakteristikami práce Jiřího Příhody. Jeho tvarově nesmírně vynalézavé a inovativní studie imaginárních objektů se v reálném provedení stávají vysoce inspirativními místy propojujícími architektonická řešení s objektovými tendencemi z oblasti výtvarného umění.
Smyslem práce není užitečnost vytvořeného prostředí, tvaru, objektu v praktickém provozu. Jiří Příhoda se prostředky z oblasti architektury suverénně pohybuje v abstraktních prostorových studiích pochopitelných ponejvíce z úhlu výtvarného řešení hmot. Tématem je především prezentace práce s tvarem, kreativity a vynalézavosti v hledání pocitově vyváženého a zároveň inspirativně provokujícího řešení prostorových a hmotových průniků, stejně jako střetů reálného s pouze myšleným. To vše obvykle zcela bez úvah o praktickém využití, které ovšem nemusí být vyloučeno. Jinými slovy tématem je i inspirace k nestandardnímu, mnohdy až vysloveně prakticky neuchopitelnému upozorňování na jiné než utilitární světy, k nimž obvyklé architektonické myšlení z podstaty věci směřuje. Příhodovo vysoce konceptuální myšlení v poloze abstraktní konstrukce hmoty nemá ve své podstatě daleko od meditačních poloh architektonického budování vnitřního a vnějšího prostoru, jehož tvar je určován více jak jindy především přetavením mnoha tradičních, hluboce promyšlených a prověřených postupů historické architektury směrem až ke klasické vyváženosti s odkazy na antické kánony. Významným a inspirujícím „protihráčem“ je autorovi velmi náročná a komplikovaná architektura novorenesanční budovy Rudolfina, jejíž kvality vždy nejlépe vyniknou v konfrontaci se silnými výtvarnými koncepty současnosti.
Větší část výstavy přinese zcela nová díla vedle připomenutí zásadních prací z minulých desetiletí. Výstava v Galerii Rudolfinum je rozhodně doposud největší přehlídkou jeho tvorby v hluboce promyšlené sestavě vnitřních vazeb jednotlivých instalací mezi sebou. A to jak v rovině tvarové prostupnosti, tak i myšlenkových konsekvencích. Příhodova práce vyniká naprosto nekolísající úrovní vysoce přesahující běžný standard prezentací tohoto typu a je svým způsobem do značné míry solitérní na české výtvarné scéně.
