Andrew Hauner: New York 11/9/2001
Andrew Hauner: New York 11/9/2001
Andrew Hauner: New York 11/9/2001
Andrew Hauner: New York 11/9/2001
Andrew Hauner: New York 11/9/2001
Andrew Hauner: New York 11/9/2001
Andrew Hauner: New York 11/9/2001

Andrew Hauner: New York 11/9/2001

Výstava sa uskutoční pri príležitosti 20.výročia pádu Dvojičiek a je realizovaná s podporou Veľvyslanectva USA na Slovensku.

Kurátor o výstave: „Zkáza newyorských „Dvojčat“ a náhlá ztráta tolika životů byla tak mimořádnou událostí, že si většinou vybavíme, kdy a kde jsme mediální informaci o ní poprvé dostali. Andrew Jan Hauner seděl tehdy v lavici na střední škole v Bronxu. V té době začínal s fotografováním i s politickým aktivizmem a tak se rozhodl odejít co nejdříve ze školy – doma sedl na kolo, vzal foťák, dva kinofilmy a vyrazil. Pořizoval záběry už během cesty a odpoledne se mu podařilo dostat se přes několikery policejní zábrany do bezprostřední blízkosti. Byl sice později s dalšími nemnohými civilisty evakuován přívozní lodí přes řeku Hudson, ale stihl vytvořit mimořádně působivý obrazový soubor.

Jeho fotografie nemají žurnalistickou účelovost, přesto s téměř mrazivou naléhavostí zachycují atmosféru jen pár hodin po zřícení obou budov. Nejprve jsou mezi fotografem a vzdálenými sloupy kouře další diváci, někteří s fotoaparáty, někteří na kolech. Později je mezi fotografem a okolním světem všudypřítomný a všeprostupující popel – jakési médium, do kterého Hauner zapisuje svou reflexi. Stopy zkázy jsou patrné také ve tvářích a činnosti policistů, hasičů a záchranářů i ve vyprázdněných ulicích a parcích. Haunerův pohled se liší od jiných fotografických záběrů destrukce a násilí toho dne tím, že nabízí divákovi možnost vnímat jako mladým lidem přirozenou syntézu mezi kritickým tázáním a uměleckým zpracováním. Hauner fotografoval bez kalkulace s jakoukoli publicitou a trvalo 10 let, než přistoupil na zveřejnění svých snímků formou výstavní prezentace. Možná proto, že čekaly na jeho dospělý pohled.

„Šlo zřejmě o dětský zápal vidět a poznat dospělý svět na vlastní kůži a možná o něm podat jinou zprávu. Když se to stalo, vyběhl jsem ze školy domů, popadl foťák, kolo, vysvětlil to rodičům a šlapal ze 110. ulice dvanáct kilometrů dolů po Manhattanu až k té zkáze. Fotil jsem cestou i na místě. Obě věže World Trade Center už ležely v troskách, kolem byly zátarasy, policie, hasiči, strach, zmatek i smutek. Slunce svítilo, ale všude, i ve vzduchu, létalo plno prachu, takže dole mezi mrakodrapy byla skoro tma. A často kolem mě nebyl nikdo jiný“, popisuje Hauner.

Některé Haunerovy fotografie mají poetický charakter a daly by se snad označit za krásné, lze-li vůbec hovořit o estetických kvalitách u snímků souvisejících s tak děsivou tragédií. Po bližším pohledu si uvědomíme, že světla pouličních lamp neprobleskují romantizujícím mlhavým oparem, nýbrž právě zkázonosným prachem.“

© 2024 GoOut, s.r.o., Česko