Ztracený ráj (zpráva o člověku)

Jevištní báseň o prvotním hříchu člověka.

Ztracený ráj je právem považován za jedno z nejvýznamnějších literárních děl historie. Jedná se o rozsáhlou, dvanáct knih čítající epickou báseň anglického básníka Johna Miltona, který vytvořil dílo tázající se po kořenech lidského zla a hříchu. Ve světě 21. století se tento literární skvost sedmnáctého století jeví jako neskutečně aktuální proud otázek, na které chceme a potřebujeme znát odpovědi. Nelze je vyjmenovat všechny, ale tou stěžejní se zdá být ta, která se ptá, jestli skutečnost, že člověk podléhá porušení domluvy a slibu, i když tuší fatální následky svého činu, je dána neustálou lidskou nespokojeností anebo je to jen lidský rozmar. Jedná se opět o tázání se po podstatě prvního lidského hříchu, který je označován také jako dědičný, jako jakýsi neblahý odkaz našich předků a dějin. Je vůbec možné, aby člověk moderního věku dokázal připustit ještě možnost ztišení, pokorného vhledu do svých vlastních selhání, ve kterých je možné najít cestu ke skutečnému štěstí?

Příběh odkazuje ke starozákonní knize Genesis, k vyhnání z Ráje člověka Bohem poté, co byla porušena smlouva, poté, co člověk naváděn pokušením, příslibem rozkoše a poznáním podlehne. Nemá i člověk dneška neustálou potřebu podléhat falešným hlasům, falešným výhodám, chvilkovému blahobytu, na úkor přirozené úmluvy se svým svědomím, se svými kořeny, nebo prostě jen se svým jasným a čistým přesvědčením o tom, co je dobré a co zlé? A na druhé straně, jak rozpoznat zlo, když je zahalené zlatým závojem, svůdným úsměvem, nebo okamžitým „polechtáním“ ega?