Winterbergova poslední cesta

Doposud nejrozsáhlejší Rudišovo literární dílo poprvé vyšlo v Německu na podzim 2019. Od té doby získala kniha řadu prestižních literárních cen. V češtině vyšel román na podzim roku 2021 v překladu Michaely Škultéty. Základním rámcem Rudišova díla je daleká vlaková cesta, jíž přes polovinu Evropy podniká stoletý Wenzel Winterberg se svým mladším pečovatelem Janem Krausem. Winterberg ztělesňující paměť různých částí střední a východní Evropy svým postupným rozvzpomínáním propojuje dějiny Evropy s dějinami lidské duše. Dochází k tomu, že vše co člověk vykoná v prostoru, který zrovna teď na pár desítek let obývá, je a zůstane v něm zapsáno navždy. Každé lidské jednání má svoje následky a ovlivňuje jednání dalších. Z rozsáhlého epického díla, které pro divadlo adaptovala Katarína Kašpárková Koišová tak postupně vystupuje otázka odpovědnosti nikoli jen k veřejnému prostoru ale rovněž k udržení paměti lidské duše a lidské společnosti.

Zatímco umírající Winterberg touží po odpuštění a utišení svého svědomí za chyby a omyly, kterých se v životě dopustil, jeho pečovatel Jan Kraus hledá po mohutných ztrátách v osobním životě nový smysl své existence. Nestačí se starat o jiného člověka, je třeba nalézt nějakou motivaci a důvod žití o pro sebe samotného. Kraus sám sebe likviduje a jde v sebedestrukci až na samotnou hranici smrti. Dostane tedy příležitost podívat se tam, kam kráčí Winterberg, nahlédnout definitivní konec a vlastní zánik. A právě tahle hraniční zkušenost nabídne Krausovi možnost myslet opět něco vážně, uvěřit svým lidským schopnostem a tomu, že je možné důvěřovat životu. Winterbergova poslední cesta ukazuje, že lidský život se neobejde bez smrti a umírání, a že dějiny světa, v němž se žije, jsou úzce vázány na dějiny duše a jednání. Nemít odpovědnost není možné. Všichni jsou součástí a všichni rozhodujou o podobě současného světa.