Tenkrát v Evropě
Čtyřicátá léta – až apokalyptické období dvou totalit a války, doba nesvobody a neustálého nebezpečí, statisíce uprchlíků proudících napříč Evropou i mimo ni a přitom je nikde nikdo nechce, miliony odvlečených a zavražděných. A umění? Jediné místo skutečné tvůrčí svobody zůstává v umělci samotném, v jeho touhách i zlobě.
V posledních letech se uskutečnilo hned několik zásadních výstav o českém umění čtyřicátých let. Jeho dějiny v různých kontextech a z různého úhlu pohledu zkoumaly především výstavy autorek připravovaného projektu, a to Roky ve dnech (M. Klimešová) a Konec avantgardy? (H. Rousová a kol.) v Praze, Skupina 42 (M. Klimešová) v Plzni, nebo Zastihla je noc (A. Pravdová) v Chebu a Brně. Jejich záměrem je ukázat, že dějepis umění je disciplína, jejíž smysl se naplňuje tím, že má co říct k přítomnosti. Patří k paradoxům dějin, že to mohou být právě čtyřicátá léta – až apokalyptické období dvou totalit a války, která vykazují řadu znovu aktuálních znaků, jež však dnes máme sklon přikládat výhradně jiným než evropským kulturám. Z nich, s evropskou, mnohdy arogantní distancí, nejvýrazněji vnímáme nekonečné a pro nás neindividualizované proudy uprchlíků z válkou destruovaných území. Zapomínáme, že něco podobného zažila Evropa právě ve čtyřicátých letech. Čtyřicátá léta – doba nesvobody a neustálého nebezpečí, statisíce uprchlíků proudících napříč Evropou i mimo ni a přitom je nikde nikdo nechce, miliony odvlečených a zavražděných. A umění? Jediné místo skutečné tvůrčí svobody zůstává v umělci samotném, v jeho touhách i zlobě.
Proto se výstava zaměří právě na tyto dva aspekty. Umělecká díla vybraná bez zřetele na jejich skupinovou a další příslušnost, zato ale s vyhraněně soukromým až provokativním postojem ke světu, k jeho odvěkým, tehdy však bezskrupulózně ničeným hodnotám, budou prezentována přímo na pozadí co největšího množství malých dobových dokumentárních fotografií prchajících a násilím odvlečených davů lidí – mladých, dětí, starých, nemocných..., a vizualizována uspořádáním do grafů se statistickými čísly. Výstava by měla být obrazovou esejí o zachování osobní integrity v krajní existenciální situaci.