Sobě ke cti, umění ke slávě. Sbírky a sběratelé 1600–1960
Výstava připomene jména barokních šlechtických sběratelů, často vázaných k západním Čechám (Černínové, Lažanští, Šternberkové, Lobkovicové), dále milovníky umění z měšťanských kruhů 19. století a rovněž slavné sběratele spojené především s moderním uměním, jakými byli Vincenc Kramář, Emanuel Hloupý, František Čeřovský či Václav Butta.
Postupně se proměňující role veřejných muzeí umění v dnešním globalizovaném virtuálním světě znovu vyvolává otázku po jejich podstatě. Nepřímo vyzývá k návratu k samotným jejich pramenům, generace budovaným fondům originálních a jedinečných uměleckých děl. Odkud pocházejí, jaká je jejich struktura? Co fragmenty dříve zpravidla soukromých kolekcí či životního odkazu svých autorů říkají o době, v níž vznikaly? Jaké jsou stopy na ně navázané další historické paměti? Je možné je uchovat pro budoucnost? Dynamické a zpravidla ne zcela dobrovolné převody uměleckého majetku v průběhu posledního staletí na českém území, dlouholetý systematický společensko-politický tlak usilující o „vymazávání“ vazeb na původní majitele cenností, ale i zájmy současného uměleckého obchodu poněkud odsunují tyto otázky do pozadí. Přestože kvalitativní jádro většiny veřejných kolekcí dodnes, i po vlně restitucí, tvoří zlomky původně soukromých uměleckých sbírek, u řady známých a opakovaně publikovaných a vystavovaných prací paradoxně zůstává jejich bohatá a často velmi dramatická provenienční historie zcela neznámá, skryta často dokonce i před samotnými jejich správci.
Prostor plzeňských Masných krámů, ztělesňující propojení prvků sakrálního a pragmaticky sekulárního místa, jakoby naznačoval symbolickou paralelu mnohovrstevnatého fenoménu soukromého sběratelství. To totiž vždy podivně balancovalo na hraně altruisticko-duchovního povznesení do vyšších sfér a, poněkud „mrzké“, spekulativní sebeprezentace. Výstava připomene známé i méně známé historické umělecké sbírky, jejich majitele, zaměření, stejně jako jejich následné osudy. Znovu připomene jména barokních šlechtických sběratelů, často vázaných k západním Čechám (Černínové, Lažanští, Šternberkové, Lobkovicové), dále milovníky umění z měšťanských kruhů 19. století a rovněž slavné sběratele spojené především s moderním uměním, jakými byli Vincenc Kramář, Emanuel Hloupý, František Čeřovský či Václav Butta.
V synergickém dialogu starého a moderního umění poukáže přehlídka na nanejvýš aktuální potřebu hledání a zaznamenávání provenienčních osudů konkrétních uměleckých děl i celých sbírek, a to především v rámci fondů dlouhodobě spravovaných veřejnými sbírkovými institucemi.
Cílem výstavního projektu, spojeného s vědeckým katalogem, je iniciovat tolik potřebný dlouhodobý zájem českých veřejných muzeí umění o historický výzkum původu a osudů cenností skrytých v jejich vlastních sbírkách a otevřít na bázi zastřešujících institucí diskusi na tomto poli. Současně vzdá výstava symbolický hold celoživotní badatelské práci významného historika umění Lubomíra Slavíčka, jenž se o výzkum a popularizaci poznatků této oblasti mimořádným způsobem zasloužil a který se v roce 2019 dožívá významného životního jubilea.
