Pietro Nobile: Neoklasicismus mezi technikou a krásou
První výstava věnovaná architektovi a řediteli školy architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni Pietru Nobilovi (1776–1854).
Architekta Pietra Nobile, významnou postavu evropského neoklasicismu, není snadné zařadit. Rodák ze švýcarského italskojazyčného kantonu Ticino, který se prosadil u vídeňského dvora zakázkami pro kancléře Metternicha, patřil k následovníkům slavné generace architektů Ledouxe a Boullého, jejichž myšlenky začal rozvíjet v letech 1800–1806 na Akademii St. Luca v Římě. Zájem o architekturu „nepřátelské doktríny“, jak Nobile své Francouzi ovlivněné školení označil, však postupně zastínilo budování nové kulturní metropole v Mnichově. Nobileho cesta do Mnichova na útraty kancléře Metternicha v roce 1835 naznačuje nové možnosti neoklasicismu i počátky historismu. Nobileho přístup k neogotickému nebo neorománskému, v tehdejším označení „byzantskému“ stylu, ukazují návrhy na rekonstrukci pražské Staroměstské radnice nebo katedrály v Ostřihomi.
Název výstavy odkazuje k Nobileho reformě školy architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni v letech 1818–1828. Reforma posílila pozici Akademie vůči Polytechnice, pro jejíž žáky se stalo povinné absolvovat akademickou výuku. Prestiž Nobileho reformy stvrdila první architektonická výstava prací žáků jeho třídy v roce 1828. Jeho rakouští žáci (Roesner, van der Nül, Siccardsburg, Förster) i jeho čeští žáci (Kranner, Barvitius) potvrzují schopnost udržet si přehled i otevřenost vůči nejnovějším architektonickým trendům konce první poloviny 19. století. Zároveň s péčí o výtvarné vzdělání inženýrů z techniky projevil Nobile schopnost zabývat se technickými úkoly ve své vlastní praxi (mosty, majáky). Pro stavby v Čechách využíval rovněž sériově vyráběné prototypy litinových architektonických článků, a to nejen v hospodářských budovách, ale také v sakrálním prostoru.
Výstava je rozdělena do několika okruhů: Nobile a francouzská tzv. revoluční architektura, neoklasicistní doktrína a její praxe (projekt vídeňského Hofburgu, vídeňská vila na Rennwegu, Kynžvart, pražská Koňská brána, terstský kostel St. Antonio), neogotika a raný historismus (Staroměstská radnice v Praze, skleník v Hietzingu, katedrála v Ostřihomi) a Nobileho konkurenti a žáci.
Jde o první výstavu věnovanou tomuto architektovi, řediteli školy architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Kvůli rozptýlenosti fondů, které jsou dnes uloženy ve Vídni, Terstu, Bellinzoně, Praze i Kynžvartu, nebylo dosud souhrnně možné tohoto významného architekta a učitele představit. ZČG přináší opět nový pohled na dění v evropské architektuře, jehož část se shodou historických okolností odehrála v západních Čechách.
