Galerie Jiřího Jílka

Výstava věnovaná galerii a životnímu dílu výtvarníka Jiřího Jílka.

Galerie Jiřího Jílka vznikla po zániku Okresního kulturního střediska. První výstava Jiří Jílek: Sochy se konala v březnu 1993 při příležitosti návštěvy prezidenta Václav Havla. Soustavná výstavní činnost byla zahájena 8. září 1993 otevřením trvalé výstavy sochaře, malíře a básníka Jiřího Jílka.

Spektrum autorů není vymezeno generačně, stylově, technicky či názorově, ale pod vedením kurátora Miroslava Kovala se vyprofiloval. Jeho výběr lze obtížné vymezit, spíš to jde negací, než definicí. Měřítkem není známost jména, atraktivnost či aktuálnost díla, výjimečnost námětu, netradiční technika, ale cosi jemnějšího, co se dá těžko poměřovat, co je závislé na vztahu, na otevřenosti a důvěře.

Jiří Jílek studoval reálné gymnázium v Českém Brodě (1936–1942, školu nedokončil) vznikly první texty a dochované dopisy příteli. V polovině 40. let vytvořil v hrnčířské dílně Jaroslava Vondráčka pozoruhodný soubor autorské keramiky – vázy, mísy, talíře, hrnky a džbány zdobené jistou malbou štětcem a vysokým reliéfem. V letech 1945–1950 absolvoval v ateliéru profesora Jana Laudy pražskou Akademii výtvarných umění. Když chtěl po dokončení školy odejít z Prahy, požádal přítele, aby na mapě vyhledal nějaké místo. Volba padla na Sobotín v podhůří Jeseníků, kde se Jiří Jílek usadil, prožil zbytek života a v roce 1981 zemřel.

V Sobotíně žil ve značné izolaci, inspiroval se literaturou a filozofií, obyčejnými věcmi. Během času, střídáním ročních období, proměnami světla, sochařskými materiály - povahou dřeva, kamene, kovu a hlíny. Prožil dva těžké životní zlomy – v polovině 60. let si plně uvědomil, jak neodvratně je nemocen a v roce 1968 ho zasáhla sovětská okupace. Vytvořil řadu temných plastik – Pieta, Břemeno, Rekviem, Cháron, Plamen, Asrael, Diogenes, ve kterých osobní bolest splývá s neštěstím národa.