Dětské kresby z Terezína

Expozice v devatenácti oddílech nastiňuje příběh židovských dětí deportovaných během druhé světové války do terezínského ghetta. To v letech 1941–1945 sloužilo jako přestupní stanice do koncentračních a vyhlazovacích táborů na východě. Příběh začíná reflexí událostí následujících těsně po 15. březnu 1939, kdy došlo k okupaci českých zemí a vytvoření tzv. Protektorátu Čechy a Morava. Následuje líčení transportů do Terezína, zahájených 24. listopadu 1941, všedního života v ghettu a života v tamních dětských domovech, tzv. heimech. Dále jsou zde zobrazeny oslavy svátků, sny, které uvězněné děti snily o návratu domů či o cestě do Palestiny. Tato část tvoří jakési poetické intermezzo mezi brutálním vytržením z domova a deportací do Osvětimi, která je poslední a nejsmutnější kapitolou celého vyprávění.

K vylíčení příběhu posloužily dětské kresby vytvořené v Terezíně mezi lety 1942–1944 v rámci organizované výuky kreslení. Tuto výuku vedla Friedl Dicker-Brandeisová (1898–1944), malířka a návrhářka působící v oblasti interiérového designu a scénické tvorby, absolventka Státního Bauhausu ve Výmaru, žačka Franze Čížka, Johanna Ittena, Lyonela Feiningera, Oskara Schlemmera a Paula Klee.