Petr a Vojta jsou svatební fotografové a velcí kamarádi. S úsměvem o sobě říkají, že jsou ve svatební branži něco jako „starý pes“ a “fotoštěně“, což je vzájemně inspiruje. Oba při zachycování svatebního příběhu kladou velký důraz na reportážní přístup. Například se snaží vyhýbat nošení ateliéru do přírody – to je pro ně jako tahání dříví do lesa. Podle nich už dávno neplatí, že by měl fotograf nutně na svatbě vyfotit vše, za co novomanžele zaplatili nemalé částky – tedy botičky, šatičky, kytičky, prstýnky nebo dortíčky. To se spíš vždy rozběhnou tam, kde se lidé smějí, protože svatba by podle nich měla být především veselkou.

Všimli jste si někdy, že jedna fotka má tolik příběhů, kolik má pozorovatelů? Nepodceňujeme svého diváka? A nepodléháme zbytečně pomíjivosti svatebních trendů? V jakém ohnisku se mohou odehrávat ta největší kouzla? V čem se dobrá svatební reportáž podobá svíčkové?