Titanic

„Pro ‚Titanic‘ jako jedinečné dílo, a nikoli jen zachycení technické katastrofy, platí renesanční Vasariho dictum o kresbě čili disegno jako základu všech dalších umění, ‚bez něhož by nebylo nic‘. Lze proto říci, že způsob, jímž jsou jednotlivé vrstvy filmu prolnuty, představuje zkratku jak moderních dějin lidstva, tak celých dějin umění. Cameronovi se daří oživit nijak původní nápad vepsat úsek lidských dějin do proměn jedné tváře, a tím individuálního příběhu. Filmová technologie mu umožňuje vytvořit jako protipól Jackovy kresby z roku 1912 portrét Rose, v němž se na fotografii slučují rysy mladé i staré tváře v jeden obraz přežití. Zdánlivý detail, rámující samotný příběh, je klíčem k pochopení faktu, že ‚Titanic‘ není akčním ani katastrofickým filmem, jehož čas se zrychluje a zpomaluje v závislosti na tom, jak se odvíjejí události, ale naopak vepsáním obrazů jediného života do neustále plynoucího času.“ Karel Thein