The Dad Horse Experience

Německý muzikant, který začal hrát na banjo ve 39 letech hudbu, kterou označil jako "Keller-Gospel" – jde o mix country gospelu, písničkářství, punk rocku. Od roku 2008 cestuje po celém světě se svým one-man gesamkunstwerkem. Své písně hraje na banjo, madolínu, kazoo a bass-pedal. V současné době Dad Horse Ottn obohatil svůj sound o neustále se měnící kapelu.

Když ve svých čtyřiceti letech dostal Dad Horse Ottn z německých Brém darem svoje první tenorové banjo, inspiroval se syrovou muzikou Apalačských hor, přidal ještě něco z temných hlubin vlastní duše, a vymyslel originální směs country, gospelu, punk rocku a oompah-pah polky, okořeněnou štědrou porcí solidního písničkářského řemesla a básnické bravury. Tak se zrodil „Keller-Gospel“, česky „sklepní gospel“, který od roku 2008 Dad Horse Ottn hlásá do světa, když jako one-man-Gesamtkunstwerk jezdí po štacích blízkých i dalekých a za doprovodu tenorového banja, mandolíny, kazoo a basového pedálu zpívá své nadpozemské, tajemné popěvky jako vypravěč bizarních a zvrácených příběhů o vině, vykoupení, bolesti a nebeských stolech s reklamním zbožím. Se silným německým přízvukem a rozhodně originálním pojetím americany se mu podařilo získat si slušnou základnu fanoušků po celém světě, zejména však ve Spojených státech, domově country a gospelu.

Poté, co se jeho píseň Gates of Heaven (Nebeské brány) o muži, který žádá o vstup do nebe, aby se tam znovu shledal s mámou, objevila na sampleru dark rootsové značky Devil's Ruin Records, se tato stala neoficiální hymnou scény muddy roots, která oslavuje tradiční bluegrass a folk stejně jako pořádně osolený punk rock. S úderně syrovým refrénem: „Lord, I‘m a badass motherfucker / But won‘t you please let me in?“ se tento svérázný písničkový klenot zpívá od táboráků v Západní Virginii až po nezávislé rockové festivaly v Kalifornii a nemá daleko od toho, stát se další položkou ve Velkém americkém zpěvníku.

Hudební nadšenci na obou stranách Atlantiku se diví, co všechno z tvorby Dad Horse Ottna zaznívá: Hasil Adkins nebo Washington Phillips? William S. Burroughs nebo Søren Kierkegaard? Hank Williams nebo Wum, kreslená televizní postavička psa s banjem ze západoněmeckých sedmdesátek? Bylo by příliš limitující dívat se na Dad Horse Ottna pouze jako hudebníka, když během živých vystoupení srší humorem černým jako severoněmecká zima, ochotně vypráví poutavé příběhy plné bizarních situací a záhad a hladce přechází od propastného smutku k anarchistickému vtipkování. Svým surrealistickým a poněkud „ujetým“ stylem si Dad Horse Ottn vybudoval po celém světě pověst skutečně evropského a autentického interpreta americké gospelové tradice.

„Hudba Dad Horse Ottna je jedním z nejlepších počinů ve stylu, kterému říkáme transatlantický feedback. Dad Horse Ottn ve své tvorbě jedinečným způsobem kombinuje americké kořeny s evropskými tradicemi, gospel a white blues s nadčasovou silou rock'n'rollu, který ke gospelu beztak nikdy neměl daleko.“ – Franz Dobler