Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

O Panelstory nestačí říci, že je to po Sedmikráskách a Ovoce stromů rajských jíme třetí vrchol v tvorbě Věry Chytilové – tento film se už na první pohled vymyká z celé české hrané produkce normalizačních sedmdesátých let. V prvé řadě tím, že je ukazuje „skandálně“ taková, jaká byla, a sice z pohledu obyčejných lidských mravenců, valících si své kuličky v rozestavěném panelákovém sídlišti, které zde slouží jako pars pro toto pro celý tzv. reálný socialismus. Věra Chytilová měla vždycky sklon k pamfleticky vyostřené výpovědi a ke stylu bořícímu akademické normy, ale nikdy se u ní moralizující – a naprosto oprávněný – lidský hněv nad stavem věcí obecných tolik neshodl s nahromaděnou filmařskou energií, která diváka omráčí a strhne ještě dřív, než na plátně stačí proběhnout úvodní titulky. Nebýt Panelstory filmem, ale hudební skladbou, stálo by jako zadání v notové osnově pravděpodobně... furioso.