Zrušeno: Náměsíčníci (imitace a tušení)

„Jsme snad šílení, protože jsme ještě nezešíleli?“

Pasenow neboli romantika, Esch neboli anarchie, Huguenau neboli věcnost. Katalog „náměsíčníků“ bloudících mezi fanatismem a nihilismem v hodnotovém vakuu meziválečného Německa. Všude samé imitace! Jak se žije ve světě rozpadu hodnot? Jak nekonečně vzdálený je člověk člověku v době, kdy je všechno (ne)možné? Jak poznat mezi korytem a postelí smysl? Směřujeme někam? Něco se musí stát!

Román evropského modernisty Hermanna Brocha tvoří ojediněle vyzývavý, uzavřený systém. Román jako touha po poznání života, jaký je. Radikální koncept umění jako pomoci, namísto umění jako pasivního konzumu krásy. Současník Musila, Kafky, Joyce či Canettiho a ryzí inspirátor Milana Kundery se pouští do rozpravy nad postromantickým zrodem kýče jako touhy po jednoznačnosti, kýče jako počátku zla.

V radikální adaptaci Ivana Buraje před námi na scéně vyvstává náměsíčný bar U Brocha, kde je na vše už pozdě, a přitom stále není konec. Štamgasti tvoří katalog doby, která zoufale čeká na svého vykupitele. Jak ale rozeznat Krista a Antikrista? Brněnští „alternativní“ herci sedí na první čtené zkoušce, přichází režisér z Německa – Hans Buch, slibuje umění, ale my všichni chceme jistotu! Existuje ale nějaká? Je komplikovaná naše doba, nebo ji komplikují intelektuálové? Potřebujeme krize? Nasadit si Brocha na oči! Dostat se až na hranici tázání samotného! Nahmatat zeď naší reality, našeho vězení!