Micol Assaël: Converting Words
Výstava čtyř soch italské umělkyně Micol Assaël, dokládající autorčinu fascinaci přírodními a fyzikálními jevy.
Tři novější plastiky pojmenovala autorka japonskými znaky zdůrazňujícími v cvilizačním kontextu „materialitu“ názvů; čtvrtá, nejstarší, odkazuje svým názvem k enigmatické novele Hermana Melvilla Písař Bartleby (1853). Japonské názvy prvních tří soch (温 On, 意⾒見見 Iken, 学名 Kumanbachi) v angličtině znamenají „warmth“, tedy horko či vřelost, „opinion“ čili názor, respektive mínění, a „bee“ neboli včela. Poskytují tak zdánlivě jednoduché vodítko pro přiřazení významu tomu, na co se návštěvníci dívají. Například 温 On z roku 2018 tak lze zjednodušeně interpretovat jako model města v ruinách.
Čtvrtá, na výstavě nejstarší socha Micol Assaël z roku 2013 pojmenovaná Preferirei di no, (v angličtině „I would prefer not to“), tedy jednou z nejznámějších a v posledních desetiletích filozofy nejkomentovanějších vět světové literatury, je složena z nalezených trámců, použitých dřevěných včelích úlů, keramického izolátoru a písku – a rozehrává tak zdánlivě doslovnou významovou hru s motivy vyhaslého úsilí, nefunkčnosti, uplynulého času a nepatrnosti.