The 1975 + No Distance Paradise at Rock Café

Text: Photo: Anna Červinková

Existuje ještě pojem zlatá mládež, viďte? Ten mě totiž napadl, když jsem ve středu 27. listopadu sestoupil do hudebního sálu pražského Rock Café. Outfity fanoušků, kterým vévodili guruové z The 1975, nabízela vskutku opulentní podívanou. O tom ale později.

Večírek odpálili olomóčtí No Distance Paradise a nutno uznat, že tahle kapelka aspiruje na šanci protlačit klip do některého z MTV kanálů. Stačí, aby si stoupla před kameru na holém vršku, pod nímž se budou chvět kontury velkoměsta. Ještě přisladit západem slunce na pozadí a je zaděláno na o něco sofistikovanější Kings of Leon. NDP nicméně s nucenými srdceryvy šetří. Při odchodu je proto doprovázely opravdu silné ovace, při kterých mladá kapela neskrývala úžas.

Decibely znatelně vyšplhaly s příchodem frontmana Matthewa Healyho a zbytku The 1975 na podium. O rovnocennosti členů kapely můžeme polemizovat. Reflektory svítí na všechny, na někoho nicméně o málo víc. Nejpatrnější to bylo, když stál Healy přesně mezi dvěma svislými zářivkami, což jenom umocňovalo pocit one-man-show. Přední řady rozpálené, čočky foťáků připravené a jasná stylizace do role lamače srdcí. The City. Bum. Chocolate. Bum. Asi u pátého songu má frontman triko dole. Bum!

Line-up se točil kolem čerstvé eponymní novinky, kterou kytaroví Britové dotlačili až na vrchol tamní hitparády. Posluchač si v průběhu koncertu uvědomil, že by mu stačila i jedna skladba, aby vyvodil závěr pro zbytek repertoáru – motivy se totiž skoro nemění. Přesto si kapela získala i přízeň tuzemských dívek v parkách a v úzkých jeansech vytažených k pupíku. Abych jim ale nekřivdil – The 1975 nejsou jen holčičí záležitostí. Přestože byli na pražském koncertu muži ve znatelné menšině, i oni si užívali texty, ve kterých byly nejfrekventovanějšími slovy „boyfriend“ a „girlfriend“.

Po celou dobu koncertu měli fanoušci ruce hore a dávali na odiv své taneční kreace. Ostatně, stejně jako frontman kapely. Z něho lil pot a věřím, že lačné publikum by uvítalo nějaký ten ručníkový merch z podia. Ostatní členi se k mikrofonu příliš nehrnuli. Zpočátku toho ale ani samotný Healy moc nenamluvil. Namísto obligátního „hello“ jsem zaznamenal trochu teatrální „fuck“ na uvítanou, které nicméně mělo u omámeného publika úspěch. Ale jakmile trochu zakořenil v místním podnebním pásu, už slovy nešetřil a naopak vehementně komunikoval s davem pod podiem.

Záliba, kterou kapela zcela zjevně nachází v popu osmdesátých let, se naplno projevila při skladbách Heart Out a Settle Down. Marně jsem z mysli vytlačoval obrázky George Michaela… Ale koneckonců, když už se blíží Vánoce, tak proč ne. Nasazením kapela nešetřila a koncert v posledních třech skladbách vygradovala. Možná i díky reakcím publika, které v některých chvílích připomínaly mánii, se The 1975 do Prahy vrátí dřív než za dva roky, jež je dělily od posledního vystoupení. Než se tak ale stane, můžou si fanoušci krátit dlouhou chvíli doplňováním své iPod knihovničky alby, na kterých s velkou pravděpodobností ujížděli jejich rodiče. A můžou začít klidně rokem 1975, kdy to od boku pálil Elton John.

© 2021 GoOut


Chci poukaz na kulturu

Předplať si kulturu

Poukazy GoOut uplatníš na jakoukoliv akci v budoucnu.

Chci poukaz na kulturu