Synkáč reality show: Jak jsme zkoumali nuselství

Text: Redakce

Říká se, že příští vlna gentrifikace zasáhne Nusle. Minimálně jejich dolní část, mezi Folimankou a Synkáčem. Vydali jsme se proto na terénní výzkum za účelem zjistit, co nás všechny čeká, až se tam letos odstěhujeme.

Vytyčit průzkumný areál je poměrně jednoduchá záležitost; stačí si vzít mapu, sjet prstem pod Vinohrady a lokalizovat všechny okolní parky. Nusle jsou ten prostor mezi nima. Z jedný strany Grébovka, z druhý Folimanka, ze třetí Jezerka a ze čtvrtý most, o kterým psali i na Cracked, i když už tam dvacet let nikdo neumřel. Vybaveni touto geografickou expertízou jsme rozdělili samotný výzkum do tří části: teoretická příprava (kde se vzal celej ten hype), praktická příprava (kontaktování místních rezidentů) a empirická realizace (půjdem do hospody).

Část první: Teoretická příprava

Jestliže vycházíme z premisy, že Nusle jsou ‘next big thing’, musíme si – jako správný vědecký kolektiv – tuhle pozici nejdřív obhájit. Teoreticky by to mělo fungovat tak, že parta mladých a ambiciózních umělců s kníry přijde na nějaký misto, řeknou si ‘jé, tady jsme ještě nebyli’ a postaví tam smoothie bar. Do detailů procesu gentrifikace se tady asi pouštět nebudeme (má to něco společnýho s tím, že když je část města škaredá, tak je levná, a dál už si to domyslíte sami), nicméně pár rychlých dotazů napříč naší sociální bublinou tuto hypotézu potvrdil.

V současnosti tahle čtvrť připomíná dokonalej mix pouličního genia loci (jenom na Synkáči je tolik heren, že se snad musí rozmnožovat dělením) a nesmělých pokusů o vyšší střední třídu (bar Zlý časy nabízí spoustu lahodných výběrových piv, ale stejně tam chodí pankáči na jedenáctku). Je jasný, proč se sem lidi stěhujou: je to jediný místo v širším centru Prahy, kde průměrný aspirující umělec na volné noze sežene garsonku, aniž by musel prodávat ledvinu nebo piko (což na Synkáči na druhou stranu není problém). Nás ale spíš zajímalo, co si o Nuslích myslí ti, kteří tam už nějakou dobu pobývají.

Část druhá: Praktická příprava

"Synkáč je vlastně takovej předěl," poučuje nás na Facebooku jeden z lokálních patriotů. "Nahoře máš vilky, parky a takový ty hezký věci. Ale na pivo půjdem dolů." Letenský fotograf, který do Nuslí jezdí dobrovolně za dívkou, doporučuje Converse zkušebnu, Ňáký kafe a divadla Na Jezerce a Na Fidlovačce. Po chvíli dotazování mu ale tipy rychle docházejí, takže na osmém místě už je Lidl a na devátém most.

Znáte takovej ten středověkej zvyk opevnit město, aby se do něj nedostal žádnej nájezdník z vedlejšího města? V té době zároveň napříč Evropou panoval hygienický konsenzus založený na principu ‘co oči nevidí, to srdce nebolí’, takže obyvatelé města házeli odpadky za hradby. Poctivá internetová rešerše nám prozradila, že dřív tohle opevnění vedlo podél Nuslí, takže celá čtvrť stojí na zkamenělým bordelu. Což je ve skutečnosti docela zajímavý. Na rozdíl od facebookové skupiny Nuselská parta, jejíž příspěvky variují mezi depresivním nezájmem, specifickým lokálním humorem a experimentální lingvistikou. A expatských blogů, jejichž realismus je občas vyloženě odzbrojující.

Ne že by v celých Nuslích nikdo nedělal nic pořádnýho; třeba aktivita kolektivu Vnitroblok Mečislavka zní skvěle, navíc se tady ženil František Fuka a na ulici 5. května se nachází Kongresové centrum Praha, kde vystupuje třeba Čínský národní cirkus, metalový gregoriánský chorál a Two Door Cinema Club (tuhle informaci ať si každý přebere sám). Taky centrum nového cirkusu Cirqueon tu má svoje HQ, i když představení se odehrávají jinde. Jenže to je nám k ničemu, když veškeré pokusy o facebookovou komunikaci s lokální bublinou padají střemhlav do propasti kulturního vakua. Navíc tady lidi používají výrazy jako Nuslohrady a Nuslokrác, protože to s tím předělem na Synkáči myslí smrtelně vážně.

"Hele, jeďte do centra. Je to blízko," radí nám lokální kontakt. Na odpověď, že jedeme z centra, virtuálně krčí rameny a navrhuje rozhovor u piva. V Jamrtálu, v Barettě, ve Sluníčku nebo v Horský chatě. Je čas jít do terénu.

Část třetí: Empirická realizace

"Alláh sem nepatří", prohlašuje pán v džísce nikým nevyzván poté, co přerušil hru Candy Crush na svém tabletu, nabíjeném zeleným fosforeskujícím kabelem. Sedíme ve Špeluňce, příjemném baru kousek od Synkáče, jehož marketingová strategie je postavená na fakt levným Braníku. V okrovém světle interiérových lamp kempí parta místních třicátníků. Jeden z nich má oči jako Steve Buscemi. Naši pozornost si ale uzurpuje džíska s tabletem.

"Jestli vy mladý je sem pozvete, tak my starý povstanem s kulometama," mává výhružně prstem, napije se piva a s revoluční vášní v očích se vrátí ke Candy Crush. Kolegyně prohlašuje, že tento článek nám zvýší konzumaci Prozaku o 200%. Měníme lokál, protože se musíme dostavit na schůzku s kontaktem.

Kontakt je odborníkem přes sémiotiku a sartrovskou meta-ontologii, takže se domluvený rozhovor po 34 vteřinách stáčí k otázkám typu ‘proč Nusle’, ‘ví Nusle, že jsou Nusle?’ a ‘jaký je význam Nuslí’. Ptáme se ho, čeho si na této čtvrti nejvíc cení; které lokální specifikum v něm vyvolává hrdost. Odpovídá, že Nuselák. "I když z okna nevidíš na most, občas – při východu slunce – se podíváš na fasádu protějšího baráku a zahlídneš odraz mostu, a to je super," zasní se a jeho tvář je plná lyrické něhy. Potom se napije piva a prohlásí "Hele a jo, je tady Jedličkárna."

U Sluníčka je nejvýraznějším prvkem koncentrace nafukovacích balonků. Všude. Z rádia hraje Imagine od Johna Lennona a kontakt okamžitě upravuje text písně na 'Imagine you’re not in Nusle'. Pod televizí je stůl, který slouží jako noclehárna. Obsluha je diskrétní, na rozdíl od baru Boothill, kde nám číšník osobně podává ruku a ptá se, co si pán a dáma přejí objednat. Přejeme si pivo. Je to podobný zážitek jako potkat Aleše Brichtu v kožený bundě v Národním, akorát obráceně. Na stolech jsou broušené skleněné popelníky, kterými je možné usmrtit větší morče.

V Blatničce si k nám přisedává člověk, představuje se jako Víťa a prohlašuje, že přichází ze 30. let 22. století. Ptáme se, jak se mu žije v Nuslích. "Je to skvělý, ale občas tady vítr rozfoukává ho*na," odpovídá, a zní to jako text od Kittchena. "Nejlepší je, že jseš čtyři zastávky od Lazarský," dodává.

V baru Jamrtál je v pozdních hodinách živo, i když už jsou dveře oficiálně zavřený. Ptáme se, jestli můžeme dostat ještě víno: "Tak jo, no… a dvojku, nebo flašku?" Prozřetelně objednáváme dvojku a dostává se nám poučení, kterej záchod je na standardní činnost a kterej na blití. Jeden ze štamgastů je opilý, motá se po lokále jak špína v kýblu a hlasitě se dožaduje kořalky; servírka je na podobný způsob vyjadřování nejspíš zvyklá, protože se po chvíli strašně naštve a umravňuje hosta pod pohrůžkou násilí. Zní u toho trochu jako Trent Reznor v roce 1991.

Horská chata, která se ve skutečnosti jmenuje Bar Aquarius, představuje po půlnoci unikátní sociografickou sondu. Kontakt tomu říká ‘trailer park honorace’. Sedí tu jedna holá hlava, jedna smutná milfka, lokální dealer, lokální Michal David, člověk, kterej nikoho nezajímá, ale myslí si, že jo, jedna středoškolačka a jeden člověk, kterej je rád, že si s ním někdo povídá. "Já nechci do fitka, já půjdu zejtra do divadla," hartusí holohlav. "Ty jseš asi pokérovanej, ne," odpovídá dealer. "Já nejsem pokérovanej, já mám duši," dušuje se holohlav. Dospíváme k názoru, že Nusle jsou pražská Bratislava, ale nevíme přesně proč.

Kolegyně si myslí, že to má něco společnýho s blízkostí Bratislavy (Nusle) a Vídně (Vršovice), případně Budapešti (Vinohrady). Kontakt soudí, že za to může fakt, že dominantou Nuslí i Bratislavy je most. Holohlav prohlašuje, že má rád lidi. Na nápojovém lístku nacházíme cosi, co se jmenuje ‘Helsinky’.

Naše poznámky končí ve 2:30 větou ‘Já ještě nejdu dom.’ Dál už nic. Pardon. Nusle si nás ochočily.

© 2017 GoOut