Proměny Letné: Jak vypadá život ve čtvrti, na kterou nejde nemít názor

Text: Foto: Libor Petrášek

Trvalo to celkem 24 článků, ale déle už jsme to odkládat prostě nedokázali: když píšete seriál o unikátních mikrosvětech pražských čtvrtí, většině lidí mezi prvními naskočí slovo Letná. Ať už ji považují za domov, park, ve kterém psi převzali vládu nad všeobecným diskurzem, nebo třeba satanské doupě topící se v oceánu fletvajtu se sójovým mlíkem. Letná platí za možná jedinou část Prahy, která funguje jako mem. A to se přitom dá projít shora dolů za nějakých deset minut.

Čímž mimochodem rovnou otevíráme Otázku s velkým O, základní ideologický problém, na který má evidentně každý místňák svůj vlastní posvátný názor — kde vlastně Letná začíná a kde končí. Je to dilema, které se nesčetněkrát řešilo i na Letenské partě, původně virtuální tlachárně založené Hankou Třeštíkovou coby diskusní kroužek pro pár známých, která mezitím stihla zmutovat v amorfní kombinaci zábavných lokálních perel a vzájemně se přeřvávajících příspěvků o problémech s parkováním, psích pozůstatcích, výletech do Ikey a plánování srazů Na Mělníku.

Tato facebooková platforma pro studium postmoderní komunikace se víceméně shoduje v tom, že Letná je park, druhej park (Stromovka), a ten prostor mezi tím. Zeměměřiči k tomu škodolibě mlčí (resp. část Letné je katastrálně Bubeneč, část Holešovice), takže pro naše účely si vytyčujeme hranici z jedné strany u sparťanskýho stadionu a z druhé dole na Strossu, respektive na ulici Dukelských hrdinů táhnoucí se od řeky k Veletržáku a Výstavišti; pod její úrovní už začínají Holešovice, které s Letnou vedou na FB drtivé teritoriální spory připomínající virtuální ekvivalent korejské války. S tím, že mimo čistě letenské území ještě existuje malá demilitarizovaná zóna kolem hipsterské nálevny (pardon, kavárny) Liberál, útulně pankáčsko-knihomolského kutlochu Ouky Douky, který vypadá jako zákulisí ztracené scény z Black Books, a mateřsky optimistického snídaňového bistra Kumbál. Kde, mimochodem, jedna naše kamarádka kdysi pracovala za barem a viděla tam člověka, kterej si objednal nakládanej hermelín a kakao, což by se někde v centru asi nestalo.

Tato osa, které redakční Chlapec přezdívá „oukáč libec kumbec“, protože si rád připadá zajímavý, má na druhé straně čtvrti svůj protipól v poeticky znějící triádě Fraktál (kalící hospoda zvýhodněná blízkostí bankomatu České spořitelny), Vegtral (to samý, ale s veganskýma jídlama) a Lokál u Stromovky. Plus Kyklop, útulný místo, kde vřelé balkánské osazenstvo baru pořádá koncerty, nalívá domácí rakiji a spiklenecky překračuje pravidla pivničního provozu. Naším účelem ale tentokrát – vzácně – nebylo jednoduše obrazit lokální podniky a popsat, co všechno se v nich děje za zhůvěřilosti. Letná má totiž pověst ultimátního hip hnízda pro potetované designéry, a tento narativ je obecně tak silný, že nás zajímalo, jak ho vnímají lidé, kteří by jej měli sami vytvářet.

„Letná je stav mysli“

Na provizorní zahrádce Bio Oka, jedinnýho kamennýho kina na Letný, jehož kavárna zároveň slouží jako univerzální meeting point (a občas i kancelář) místních alternativních umělců, si dáváme sraz se Šéfem a Barmankou; oba dva patří do týmu kolem restaurace a baru Cobra. Prosklená výloha aktuálně zřejmě nejznámější letenské zašívárny, stojící přímo na tramvajové tepně celé čtvrti, ulici Milady Horákové, je asi nejkřiklavějším důkazem proměny posledních let. Cobra byla dřív zaflusaná nonstopka, teď platí za symbol gentrifikace.

„Mně to ale přijde spíš vtipný,“ otevírá Šéf zásadní téma. „Baví mě bejt trochu osinou v gentrifikační prdeli. Nám třeba nikdo nemůže říct, že bychom byli drahý – spíš naopak. Pro člověka, kterej do toho trochu vidí, jsme spíš dementi, že si za jídlo a drinky neříkáme víc. My ale chceme být dostupní pro všechny.“

Ještě pět let zpátky přitom podobný podniky na Letný prostě nebyly; teď se počítají na desítky, přičemž místa jako Bistro 8 na Veverkový, ye's kafe studio na Letenským náměstí nebo Mr. Hot Dog na Kamenický mají prakticky permanentně narváno. Otevíraj se veganský hnízda (Waipawa, Country Life, navíc Pizza Letná jako první v Praze zavedla do nabídky veganskou pizzu), indonéský restaurace (Garuda), michelinsky promyšlený neo-bistra (Milada), případně zdánlivě nekonečný množství malých barů: ten v Kamenické láká na točenej Braník, Brut zas na čerstvý ústřice a fajn víno. Elbow Room sází na intimní latino atmosféru a fakt, že tam nemaj net, takže marketingoví freelanceři chodí zevlovat jinam a barmani nemusí řešit klasickej problém s tím, že stolečky vypadají spíš jako produktová výstavka Apple storu a není kam položit drink. A z hajzlíků dole u Výstaviště je teď bar Wildt, nejnovější hangout spot letenské smetánky.

Svádí to k myšlence, že s rostoucím počtem podobných hip výstřelků mizí étos staré Letné; tahle čtvrť je ale unikátní v tom, že ačkoliv nikdo přesně neví, kdy si jeho soused otevře další veganskou rumovou kavárnu berlínského střihu, život v ulicích vypadá pořád tak nějak stejně. „Já začala pracovat v Cobře měsíc po otevření a žádnej střet mezi starým a novým se nekonal,“ vzpomíná Barmanka. „Nebylo to tak, že bychom (obrazně řečeno) vyhnali starousedlíky ven na mráz, aby si vyšší střední třída mohla dávat drinky… už do starý Cobry se lidi chodili dokalovat po večírkách v Meetku a tak, tenhle genius loci se moc nezměnil. Maximálně někomu chybí ta romantika, kterou cítíš, když je něco fakt hnusný.“

„On i ten samotnej přechod ze starý na novou Cobru byl překvapivě plynulej,“ dodává Šéf. „Tři měsíce jsme ten prostor předělávali holýma rukama. Maximálně se stalo pár bizarností, jako že přišel týpek se dvěma malýma pejskama a říká: Dobrý den, já jsem tady gambler. Lidi, co teď makaj v Cobře, jsou víceméně ti, kteří ji pomáhali přestavovat. Navenek to sice možná působí jako fancy shit, za kterým je hrozně peněz, ale to je blbost, je to postavený vlastníma rukama. Já ostatně taky nejsem žádnej zbohatlík.“

Letná se navíc chlubí poměrně vysokou životností starých, tradičních náleven. Nejkultovnější z nich, legendární lounge bar Wakata, kterej v dobách „před hipsterizací" fungoval jako jediný kulturní místo široko daleko (a spousta slavných DJs tam poprvý sáhla na gramce), už sice bohužel nefunguje, ale jiný hospody jako U Houbaře a Na Mělníku přežily bez úhony. V Kovadlině si stará garda podává dveře s grafikama chodícíma na Matušku. Zlatý hřeb pak představuje dramaturgická dvojice pajzlů na Veletržní: Café Spitfire je poměrně klasická knajpa, skuteční fajnšmekři ale pravidelně mizí ve chřtánu vedlejšího Barréčka, punkové putyky proslulé velmi pružnou zavírací dobou, avantgardním odérem a nevšedním potenciálem nových zážitků.

(Chlapec má na Barré tři stěžejní vzpomínky: poprvé, když tam pár večerů po sobě psal písňové texty na desku a zhulení lidé mu do toho přispívali freestylovými variacemi na téma hulení. Podruhé, když tam vzal dívku na drink, koukali spolu na fotbalový zápas mezi Gabonem a Kamerunem a potom telefonovali na gabonský fotbalový svaz, proč hrajou jak ponocný. Potřetí se pak o zábavu postaral nejmenovaný umělec, který prvních pět minut vyplnil pěním ód na to, jak je Barréčko geniální místo, a následující tři hodiny strávil šňupáním různých látek přímo z těch poblitých, popelem posypaných stolů v místnosti u baru.)

Letná je náves

Specifickým limitem letenskýho života je fakt, že člověk si musí umět zorganizovat pochůzky; ve všední den po šestý je totiž prakticky nemožný sehnat některý věci, protože místní krámky fungujou… no, jako normální krámky, kde se prostě večer zavírá. Jediným supermarketem je legendární Billa, monolitický symbol Letenského náměstí a věčná připomínka toho, jak město před lety prodalo náměstí Delvitě. Klasickej obchoďák tady nenajdeš vůbec. Zatím.

„On by nebyl problém postavit jich dvacet, ale nikdo to nechce, včetně radnice. Stačí se podívat, jakej rozruch vyvolává támhleto,“ podotýká Barmanka a mává směrem ke kráteru, kde právě vzniká Palác Stromovka, letenská odpověď na různá Palladia, Flory a podobné mohyly pozdního kapitalismu. „Letná je brutálně maličká. Vidíš z jednoho konce na druhej, oproti zbytku Prahy je to jak porovnávat ČR a Rusko,“ dodává s tím, že místní ani nejsou zvyklí kalit celou noc, takže i devadesátková nonstopka Star Arena má i přes svoji strategickou polohu přímo na Miladě většinou (polo)prázdno.

Fakt, že mezi šestou a sedmou večer krámky na Miladě postupně pozavírají a dál to táhnou už jen četné vietnamské obchůdky – kde se dá mimochodem sehnat skoro všechno, jenom člověk musí mít hodně vyvinutou mentální mapu, aby věděl, kde mají žárovky, kde sežene levný mango a kam si zajít pro kartáček – je možná trochu omezující z hlediska všeobecné rozežranosti, místní ale na tenhle poláčkovsky romantickej aspekt života nedají dopustit. Čtyři květinářství na jedný ulici dávají čtvrti život, obří obchoďák s multikinem ho naopak bere. Aneb, jak říká Barmanka: „Když si najdeš dobrej byt na Letný, tak se ho prostě držíš. Lidi, co se sem přestěhovali, říkají, že už by jinam nešli.“

„Letná je náves,“ shrnuje tuhle atmosféru Šéf. „Zatímco dolní Holešovice jsou… no, prostě mokřad. Postranní uličky, aglomerace, industriální čtvrť. Ten rozdíl je fakt patrnej. Tady máš Miladu, což je prostě tepna, na který je všechno. A všude to máš kousek.“ Barmanka vzápětí doplňuje: „V dolních Holeškách třeba není přestupní MHD uzel, nemají žádný místo jako je Stross. Letná je kompaktní, žije se tu mnohem líp.“

V čem ovšem horní část Sedmičky zaostává, je kulturní scéna; jestliže prostor za kolejema v Holešovicích získává jméno coby distrikt divadel a techna, na Letný to s kulturním vyžitím zůstává na štíru. Největším tahákem je NEONE, jedinej klub v Praze, kterej opravdu funguje jako klub (a ne jen jako hospoda s parketem). Chystaná rekonstruce budovy na nádraží Bubenská jedna a tři čtvrtě ale bohužel znamená, že tenhle klenot čeká přesun jinam. Snad se to neprojeví na zvuku a dramaturgii, což je v NEONE obojí na špičkové úrovni.

Zbytek scén je povětšinou sezonní: Stalin, Letní Letnou, kino na zahrádce AVU i Tiskárnu na vzduchu teď čeká dalších x měsíců hibernace. Zbývá tak trojice divadel (vlajkovou lodí je Studio Hrdinů, ale za zmínku stojí i Alfred ve dvoře a Pidivadlo, který navíc získává body za přidruženou kavárnu Letka) a bizarnosti typu Mischmasch, což je dýza, o který nám všichni místní unisono řekli, že tam nikdy nebyli. Ani když letos přijeli Lunetici, a to už je co říct.

„Hele, tady ale fakt neprobíhá žádná gentrifikace typu bum, prásk, Karlín,“ odpovídá Šéf na otázku, proč si nikdo na Letný ještě neotevřel malej indie klub, takže když už tu hrajou kapely typu Role, musí se cpát do toho akvarijního mega nádraží, který si říká Café Jedna. „Na charakteru tý čtvrti se nic nemění. Mně lidi říkali: To je dobrý, ty bydlíš v pražským Beverly Hills. A já se tomu smál, byl jsem šťastnej u sebe na dvorečku ve vnitrobloku a všechno bylo furt stejný.“

„Navíc,“ dodává redakční Slečna směrem k Chlapci, „to, že někde někdo nepidliká smutně na kytaru, neznamená, že tam není kultura. Na Letný máš třeba Page Five, furt tam spadá i Alta, což je boží prostor spojující zašívací kavárnu a progresivní taneční představení. Nebo se můžeš povozit páternosterem v radnici dole na Strossu. Máš tu technický a zemědělský muzeum. To je všechno kultura, voe.“

Letná není železná Sparta

Jak do téhle oázy vlastně zapadá Sparta? Pár let zpátky, kolem roku 2010, existoval reálnej problém se sparťanskýma náckama. „Dělal jsem tehdy v Oku,“ vzpomíná Šéf. „Byla tu taková partička, která nás chodila vyloženě šikanovat. Bylo to hodně nepříjemný, hnusný, párkrát jsme se málem porvali. Zažil jsem, jak obrovskej nágl hajluje před barem a říká barmankám do očí, že to tady vypálí, že ví, kde bydlí… já teď provozuju bar, kde pracujou lidi s velmi pestrými kořeny, a když je zápas, fanoušci chodí na stadion kolem výlohy. Ale už je to v pohodě. Ta situace se totálně uklidnila,“ dodává s tím, že symbolem téhle proměny je bývalá Železná Sparta, kdysi kultovní chuligánská hospoda, na jejímž místě teď stojí Alibaba kebab. „Škodolibě se tomu směju.“

Zajímavý je, že existence Sparty vlastně vůbec neprostupuje běžným letenským životem; jestliže třeba Vršovice mají Bohemku, která je vyloženě lokální klub a místní jsou na ni hrdí, i když třeba sami aktivně nefandí, na Letný nic podobnýho nefunguje. Svět fotbalu je chirurgicky oddělenej od všeho ostatního. Lokální patriotismus je tady obecně hodně silnej, ale Sparta do něho jednoduše nepatří.

„Sparta má fanoušky všude po Praze, po republice. Tím to je. Když jdu třeba kolem stadionu a vidím ten nápis „Jedno město, jeden klub“, říkám si, že to je fakt hustý. To je prostě fašismus. Koukám na nálepky v tramvajích, na zastávkách, a vidím v tom minimálně Leni Riefenstahl. Zároveň ale necítím, že by mě existence tohohle světa nějakým způsobem ohrožovala. Do života mimo stadion tyhle věci nepronikají.“

„Dokážu si představit, že ti největší extremisti se na to prostě postupně vysrali. Možná vyrostli, možná si uvědomili, že se z Letné stala liberální čtvrť, kde už nemají svoje místo.“

Pořád je sice možný narazit na nalitý chuligány na obskurních místech jako Žralok Bar nebo strategicky umístěný nonstop 777 (přezdívaný žoviálně „sedmičky“), ale přímo kolem stadionu je největším hangout spotem Mekáč, před nímž jsme během focení narazili na jednoho z ultras a ten nám (pod příslibem, že si ho vyfotíme a dáme do článku – ahoj, kámo!) prozradil, že je to jedinej Mekáč v republice, kterej si může určovat vlastní ceny: „Během zápasů jsou čízy o pět korun dražší.“

Letná je království za řekou

Letenská schizofrenie vypadá tak, že místní na jednu stranu nedají dopustit na klid svého hobitího doupěte, ale zároveň zvládají aktivně udržovat zábavnou rivalitu se zbytkem města – netýká se to jenom dolních Holešek, ale taky Vinohrad, i když v tomhle případě jde spíš o imaginární souboj o to, kdo je teda víc hip. Chlapec, který bydlel v obou městských částech, popisuje největší rozdíl tak, že na Letný mu nedělá problémy jít do Billy na nákup v teplákách, což by mu na Vinohradech bylo vyloženě blbý.

„Je to o nějakým feelingu,“ souhlasí Barmanka. „Podle mě je to řekou. Za řekou prostě končí centrum. Tady už jsme v pohodě, protože jsme za vodou.“ I když do skutečnýho historickýho centra je to z Letný blíž než z Vinohrad. Jeden z rezidentů, alternativní písničkář, dodává: „Letná sice zabírá málo místa, ale pro mě je to lidsky velký město, kde najdu všechno, co potřebuju. Velký parky, starý kino a zahrádku s nejlepším výhledem. Nikam jinam se mi nechce.“

Letná je kámoš

Náš terénní výzkum končíme v baru Stromoffka je to příjemnej, trochu zapadlej podnik, kterej vyloženě těží z místního komunitního způsobu života. Barman nám vysvětluje, že největší část klientely tvoří kámoši a kámoši kámošů: „To máš na Letný všude. Lidi se prostě znají.“

V atmosféře sedmdesátkovýho diska, do jehož rytmů se vlní dost avantgardní směsice lidí od mladých hipsterů přes rozšafnou štamgastku Helenu až po postarší obdivovatele kvalitní whisky, zakončujeme celý report větou „Dvakrát Long Island Ice Tea“. Je to velmi konceptuální krok, protože jak Chlapec, tak Slečna se této ďábelské směsi pěti různých panáků v jedný sklenici dosud vědomě vyhýbali. Je to docela dobrý, i když po pár minutách už – po celovečerní „šichtě“, žejo – jdeme pod stůl, respektive pod bar. „Miluju to tady,“ zní z okolního oparu hlas Heleny. „Letná je vždycky plná kámošů, jseš tady chvilku a už máš pocit, že všechny znáš. Letná je kámoš.“

© 2017 GoOut