Ve spolupráci s ¨

Pražské čtvrti pod povrchem: Nejúspěšnější články roku 2018

Text: Photo: Libor Petrášek

Další rok magazínu je za námi! Ještě než v roce 2019 uzavřeme naši pouť napříč padesáti pražskými čtvrtěmi, přinášíme vám výběr toho nejlepšího z uplynulých dvanácti měsíců. Feat. spousta sídlišť, přírody, hospod, kulturních míst, památek, tržišť… a taky vůbec nejúspěšnější článek v dějinách našeho Průvodce.

Toto je dvanáct textů, které jste v roce 2018 měli nejradši. Děkujeme! <3

Jeden z průzkumů odhalil, že z celkových 1623 vchodů na celém Jižním Městě se hned 1237 nachází do pěti minut chůze od školky, 1025 od obchodu s potravinami, 1423 od sportoviště, a prakticky všechny od zastávky MHD. Statistiky mluví jasně.

Na druhý straně ale mluví jasně i lidi jako Tobiáš, jehož třináctiletá zkušenost s životem na Opatově vyústila v poznání: „Hele Chodov je jakože luxusní část, Opatov hnusná část, a Háje klidná část. Všechno jsou to ale prdele.“

Celý článek: Město snů, model 2018: Jak současná generace vnímá život na Jižáku

Možná máme štěstí, možná je ještě přece jen příliš brzy (nebo naopak už pozdě pro ty, kteří lejou od rána), každopádně Kafe Bar vypadá naživo docela normálně – jasně, je to putyka, ale uvnitř se žádná apokalypsa nekoná, i když přítomnost vaječňáku na prominentním místě nápojového lístku dává tušit leccos (později zjistíme, že to je tu docela standard).

V televizi běží fotbal, ale dva naproti sedící dědečci řeší něco s kukačkama (?) a roztřesenými prsty si lejou fernet po bradě. Přestože venku vládne počasí jak v ruským filmu, dost lidí sedí zachumlaných na zahrádce, kouří jednu za druhou a pijou rum. Sídliště.

Celý článek: Střížkov, Prosek, Letňany: Jak se střídají světy na severním konci metra

Cestou ke konečný, k rozložité tramvajové točně, za kterou zapadá slunce, potkáváme pouť. Je po sezoně, takže kolotoče, houpačky, řetízkáče, labutě a počmáraný maringotky leží vykolejený jen tak v trávě, bez pouťařů, bez návštěvníků, bez života.

Je to nečekanej a poměrně depresivní výjev. Vypadá to jako takový ty opuštěný zábavní parky z Jugoslávie, kam po válce nepáchla ani noha a o kterých se píše na Cracked v článcích typu „Creepies Places on Earth“. Rozdíl je v tom, že tahle pouť jenom čeká na jaro… možná.

Celý článek: Rytmus života kolem točny: Jak jsme navštívili Řepy (s lehkou odbočkou na Zličín)

Rozhovor se po setmění rychle stáčí k tomu, jak je Braník romantická čtvrť, když si to chceš takzvaně udělat hezký. „Potenciální partnery či partnerky lze balit na ondatry,“ přikyvuje znalecky Blondýnka. „Podél řeky mezi Podolím a Braníkem žije ondatří rodinka. Chodí je tam krmit důchodci.“

„Nebo je vezmi na vyhlídku na Dobešku. Tam je to nádherný, sice občas přeplněný, ale aspoň neriskuješ, že tě srazí kolo nebo bruslař. Na procházce podél řeky toto riskuješ.“

Celý článek: Oázy klidu podél řeky: Jak se Podolí a Braník vymykají pravidlům

Je vůbec možný přijet do Sapy na vlastní pěst a normálně se zorientovat? Oliver říká, že jo, pokud dodržuješ základní pravidla: chovat se s respektem, mít otevřenou mysl, nenechat se odradit třeba první nečekanou zkušeností během oběda (hodně vietnamských jídel má dost specifickou chuť: např. v polévce Bún bò Huế se používá krevetová pasta, jejíž chuť začátečník nemusí hned vnímat pozitivně).

„Obecně se snažím místním hodně naslouchat a co nejvíc se na ně napojit, abych to pak mohl předávat na prohlídkách nezkresleně dál."

Celý článek: Malá Hanoi na kraji Prahy: Jak funguje vesmír v Sapě

To náměstí není samo o sobě velký, vlastně ani vůbec nevypadá jako náměstí, ale dostat se z bodu A do bodu B — třeba když člověk přebíhá na tramvaj — může trvat zdánlivě nekonečně dlouho, protože provoz hlavně na Sokolský spíš než silnici připomíná Nil v době záplav.

Noční autobusy staví úplně někde jinde než tramvaje pendlující mezi Karlákem a Mírákem, o pár set metrů dál číhá anarchistická betonová tlama známá též jako „vstup do Muzea na metro”, a aby té zmatenosti nebylo málo, starší generace říkají Ípáku Pavlák, a podle Wiki existují dokonce i lidé, kteří používají slovo Slinták (kreativní).

Celý článek: Ípák, Mírák, Francouzská: Jak se zorientovat na křižovatce

Jasně, podobných pražských roadtripů už jsme absolvovali víc; tento článek ale pořád získává primát hned ve dvou ohledech. Zaprvý – Újezd nad Lesy, Klánovice, ale i Koloděje a Běchovice tvoří městskou část Praha 21. Číslo městské části je tady vyšší než věk tří současných mistrů světa ve fotbale. Kdyby se tato městská část narodila v USA, tak už může pít alkohol.

Zadruhý, do Klánovic jsme jeli vlakem. Něco podobnýho už jsme zkoušeli víckrát (třeba ve Vysočanech nebo Veleslavíně), ale to bylo vždycky součástí nějakýho konceptu, snahy dostat do textu co nejvíc vjemů. Tady šlo vyloženě o nutnost.

Celý článek: Lesní punk, děti a vlaky: Jak jsme zjišťovali, jestli jsou Klánovice a Újezd nad Lesy ještě Praha

Přímo na nádraží Libeň mimochodem funguje jedna z legendárních pražských nádražek – takový to místo, kde si můžeš dát hned ráno panáka a nikdo si o tom nebude nic myslet. Když pak vydržíš až do večera, nabízí se Modrá Vopice.

Možná nejslavnější pražskej punkovej klub si rozhodně zaslouží speciální zmínku, už proto, že letáčky na místní Fekál Párty distribuujou pankáči přímo v obchoďáku, do rukou nic netušících paní kupujících jogurt a salát. Je cosi poetického v pohledu na plakát na brutální grindcore akci vedle inzerátů na prodej kočárku u pokladen nákupního centra.

Celý článek: Sejdeme se na nádraží: Jak se Vysočany a Hloubětín vyrovnávají s realitou

Anežka prohlašuje, že Klapkova ulice je nová Krymská. „Po Klapkovce jezdí tramvaje, končí u knihovny a ZUŠky, což je pro místní kids centrum sociálního života. Jsou tam obchody, dřív tam byla pošta, tržnice… a cukrárna, kde jsem měla svoje první rande.“

„Bylo mi asi třináct, měla jsem zelený skejťácký boty a šla s o rok starším klukem z proseckýho gymplu. Po škole jsme jeli busem z Čertova vršku kolem trafiky, kde jsme si koupili čtyři startky, kusovky, vykouřili je na zastávce, sjeli na Bulovku, tam přestoupili na tram do Kobylis a šli do tý cukrárny. Já si dala čaj a indiánka. Báby na nás koukaly, protože jsem měla strašně hnusnou velkou červenou bundu, protože byla zima.“

Celý článek: Maloměsto na metru: Jak úspěšně prožít mládí v Kobylisích

Nakonec úspěšně proplouvá bludištěm Braníků a vchází do Radyně v apartní sukýnce, což neuchází pozornosti sympaťáka za barem: „Slečno, jste tady správně? Nejdete náhodou do tanečních?“

Musíme jít ke stolu do zadní části s kulečníkem; trochu nás šokuje, že je Radyně takhle velká. Zvenčí vypadá jako klasickej 1+kk výčep (bar za výlohou + hajzly), ale ve skutečnosti funguje spíš jako Hermionina kabelka na mistrovství světa ve famfrpálu. Největší stůl je obsazen skupinkou pankáčů se psem, kteří řeší žižkovské možnosti venčení: „Hele nejlepší je Parukářka, ale i Pražačka je dobrá, von se tam vyběhá a pak může jít s náma do hospody. Huhehe.“

Celý článek: Pravidla dolního Žižkova: Jak jsme poznávali svět za Ohradou

„Já píšu článek o tom, jak se tady žije. Na Pankráci,“ vysvětluje Chlapec. „Dyť to je tady!“ reaguje padesátník. „No, a proto potřebuju vědět, jak se tady žije. Od lidí, který to tady znají, jako jseš ty.“ „Hele, a neděláš si prdel?“ zní odpověď, zlověstně následovaná příhodou o samopalu na rameni, který při výklusech dělal „prc prc prc“. „Nedělám, upřímně,“ a A se dušuje, že opravdu nedělá. Padesátník nevěří, ale to nevadí, protože nám zakrátko vysvětlí, jak se krotí medvěd.

„Chceš Becherovku?“ pokouší se A o navázání družby, ale naráží na neprostupnou zeď: „Jsem snad Zeman, kurva?!“ Poslední výměna vět, kterou jsme z diktafonu vyhrabali, zněla takto: A – „Já mám Becherovku fakt rád. A to je teprv pondělí.“ Chlapec – „De to. Mně bude zejtra trochu blbě, ale nějak to dám.“ V úterý ráno měl Chlapec home office a pracoval z postýlky, protože to nějak nedal. Takhle si asi představujeme čtvrť, která se může hrdě honosit přívlastkem INTENZIVNÍ.

Celý článek: Tady všude se střílelo: Jak se mrakodrapy na Pankráci potkávají s minulostí

Je to – zcela neironicky – moc hezký sídliště. Jeho šachovnicová struktura uklidňuje, rostou tu stromy, a když člověk spadne dolů, zjeví se před ním úplně nečekaně vilová mini-čtvrť, ve které i autolakovna připomíná ambasádku nějaké středoevropské země.

Romantický závěr našeho výletu bohužel trochu kazí nepoddajný terén; Chlapec v žabkách asi třikrát málem spáchal sebevraždu nedobrovolným skokem přes kořen, chodníky jsou všelijak zkroucený a obrubníky rozestavěný ideálně k okopání palců. „Tady musí bejt někde sopka,“ funí Dívka, a přikládá důkazy: „Viděli jsme restauraci Volcano, mají tu ulici K Sopce, a podle stavu těch chodníků není možný, že pod nima neprobíhá právě teď nějaká zuřivá tektonická činnost.“

Celý článek: Paneláky, kam se podíváš: Jak jsme nasávali sídlištní realitu na Stodůlkách

Tak. Příští rok dojedeme do cíle. Další zastávkou jsou Košíře, předpokládaný příjezd 17. ledna. Stay tuned. Krásný Vánoce & veselýho Silvestra přejeme!

© 2019 GoOut