Ve spolupráci s ¨

Pražské čtvrti pod povrchem: 10 nejčtenějších článků roku 2017

Text: Redakce Foto:

První rok magazínu je za námi! V sedmadvaceti textech jsme se vydali na detailní průzkum Prahou (s krátkou odbočkou do Brna), navštívili stovky kulturních míst, památek, klubů a hospod, vyzpovídali asi třináct milionů lidí, a ještě než budeme letos pokračovat (čeká nás třeba Sapa, Jižák nebo Starý Město), přišel čas na krátkou rekapitulaci.

Toto je desítka textů, které jste v roce 2017 měli nejradši. Děkujeme! <3

Když jsme na sklonku léta plánovali trip na Letnou, museli jsme se připravovat hodně dlouho. Seznam doporučovaných tipů, podniků a zajímavých míst nabobtnal do takových rozměrů, že excelová tabulka, kterou jsme za tímto účelem vytvořili a která do té doby šlapala jako hodinky, odmítla spolupracovat a propadla se do chaosu a anarchie.

Hotový text tehdy zlomil rekordy v délce a počtu vložených odkazů. A to přitom Letná není nijak velkou čtvrtí – vlastně, formálně vzato, není čtvrtí vůbec. Přesto na ni ale má každý názor.

(Přečti si článek)

Druhá část Prahy 7, oddělená od Letné pásem železničních kolejí, sice výrazně ztrácí v malebnosti a venkovském feelingu, zato ale pořád umí nabídnout nefalšovanou industriálně–retro atmosféru. Což jsme si ověřili nejen procházkou po tržnici, ale i nekonvenčním turné po místních hospodách.

Jeden z našich respondentů pojmenoval dolní Holešovice jako distrikt divadel a techna. Coby redakce kulturního serveru prohlašujeme, že moc lichotivějších přezdívek vymyslet ani nejde.

(Přečti si článek)

První část takzvané Žižkovské trilogie (třetí článek budeme publikovat letos na jaře) nás zavedla na Žižkopec — relativně úzký pruh mezi Jiřákem a stadionem Viktorky, který sice na mapě vypadá jako chuchvalec pár bloků nalepených na sebe, ale zdolat jej je podobná zátěž jako vyšplhat na Kilimandžáro. Nechápeme lidi, co tam jezdí na kole.

Zvlášť když prakticky v každým baráku je nějakej bar, klub, divadlo nebo galerie. Okruh ulic kolem Bořivojky v poslední době (právem) přebírá pověst jednoho z nejzábavnějších pražských hotspotů pro ty, kteří nechtějí sedět doma.

(Přečti si článek)

Jestliže Žižkopec v posledních letech prorazil na kulturní mapu města, u Koněvky, stěžejní tepny Prahy 3 s největším počtem výčepů v republice, se to úplně říct nedá. Spíš než na experimentální performativní vernisáže se sem furt chodí převážně lejt. Což nemusí být nevýhoda.

Protože Koněvka je prostě kult. Je tam Vystřelený voko, který by vydalo za samostatnej článek. Je tam hromada hospod, ze kterých se člověku nechce vycházet, ani když má jít za chvíli do práce. A měli jsme s sebou průvodkyni, která nám popisovala plemenné složení místních psů.

(Přečti si článek)

"Já bych jednou rád žil/a v Břevnově," prohlašuje v různých intervalech naše redakce, a většinou to myslí vážně. Protože Břevnov je ideální čtvrť pro případ, kdy už se vám nechce úplně kalit až do rána, ale zároveň vás neláká odklidit se z centra někam, kam se musí jet hodinu metrem, tramvají, autobusem, a z Hlubočep ještě kilák koňmo.

Navíc máme mezi sebou absolventku prestižního ústavu Gymnázium Jana Keplera, která nám pro tento text poskytla mnoho zábavného materiálu ze školních let. Jediný mínus je, že jsme nestihli Kabáty na Vypichu.

(Přečti si článek)

Starý přísloví říká: Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni. Takže dá rozum, že jsme do Libně šli hned loni na jaře, a na Žižkov pro jistotu hned třikrát.

Okolí Palmovky má na mapě širšího centra zvláštní postavení: zatímco ostatní čtvrti prochází více či méně agresivním procesem gentrifikace, na Libeň jako by všichni zapomněli. Domov Bohumila Hrabala pořád zdobí hlavně nálevny, pouliční špína a starý baráky; divadla ani galerie tu zatím nikdo neotevírá. Už proto se ale vyplatí Libeň navštívit — je to určitým způsobem unikát. A mají tam hospodu, kam vás pustí jenom na doporučení jednoho ze štamgastů a drobný se nehází do automatů, ale do záchodu.

(Přečti si článek)

Úplně první článek! Průvodce okolím MeetFactory vyšel skoro přesně před rokem — 27. ledna 2017. Krátkej text s jasnou strukturou, pár tipů, žádný velký lokální příběhy, žádný pohledy do minulosti. Prostě jen seznam míst, kde se dá trávit čas, pokud zrovna plánujete navštěvu nejlepšího klubu na pražský periferii.

Před blížící se novou sezonou se vyplatí si ho trochu osvěžit — ať už do Zlíchova (to je jako Smíchov, ale zlejší, protože je dál od města) bereš holku, kluka, kámoše, nebo diktafon připravenej na náhodný setkání.

(Přečti si článek)

Když se o nějakém místě na Wikipedii píše, že je “relativně luxusní rezidenční čtvrtí”, začíná jít do tuhýho. A je fakt, že zrovna v Dejvicích na ulici moc pika nepotkáte, ráz čtvrti určují pásy měšťanských vilek a za rohem číhají parky, letiště a Hrad. A hlavní náměstí je kruháč.

Nicméně fakt, že dejvická oáza působí klidným a vyrovnaným dojmem, ještě automaticky neznamená nudu. Koneckonců jsou tu dvě univerzity, a konceptuální podzemní japonské restaurace zase vyvažuje legendární nádražka a nonstopka, kde můžeš potkat nalitýho Luďka Zelenku.

(Přečti si článek)

Článek o Vinohradech se původně jmenoval Kavárny kolem toho náměstí, který není náměstí. Máme na mysli průsečík Záhřebské a Americké, o kterým nám nikdo nevymluví, že to není náměstí… no nic.

(Dolní) Vinohrady jsou skvělá čtvrť. Mají Grébovku, mají Fra, mají překvapivě hodně životního klidu, spoustu kvetoucích stromů a centrum hned za rohem. Není divu, že ta část pražské umělecké scény, která není na Letný, zakotvila právě tady. Varování: V tomto textu se vyskytuje nadprůměrné množství slunce a celkového optimismu.

(Přečti si článek)

Přiznáme se, že v našem původním územním plánu Vršovice vůbec nefigurovaly. Krymská jo, ale ta část dole pod Grébovkou, mezi stadionama Bohemky a Slavie, nám trestuhodně proklouzla mezi prsty a pak jsme ji museli zpětně doplňovat. Ještě že tak, protože právě vršovickej text jste nakonec měli ze všech úplně nejradši.

Kromě unikátních svědectví o místní fotbalové kultuře, kultovním baru Panda a ztracených slumech za rozmlácenými silnicemi jsme si v redakci navíc konečně ujasnili, který náměstí je Vršovický a který Čechovo, a objevili jsme Moabit. Díky, Vršovice.

(Přečti si článek)

Tak. Jedeme dál. Příští zastávka Sapa, předpokládaný příjezd 1. února. Stay tuned. Krásnej rok 2018 přejeme!

© 2018 GoOut