Uměleckoprůmyslové museum v Praze v českém i mezinárodním kontextu shromažďuje, zpracovává a uchovává minulost a současnost uměleckého řemesla, užitého umění a designu pro budoucnost. Věří ve spojení užitku s kvalitou a krásou, chce být inspirací, poučením i zážitkem. Uměleckoprůmyslové museum v Praze je místem pro inovativní vzdělávání, které zprostředkovává význam předmětů užitého umění a designu ve spojení s architekturou a výtvarnými disciplínami.

O vybudování muzea se zasloužila Obchodní a živnostenská komora, která již v roce 1875 otevřela sice malou, ale stálou výstavu předmětů rukodělné výroby v dnešním Platýzu na Národní třídě. Stejně jako jinde ve světě i zde souvisely snahy s uchováním uměleckých a rukodělných výrobků s nastupující érou hromadné strojové výroby. Když Česká spořitelna nabídla Obchodní a živnostenské komoře výstavní prostory v nově otevřeném Rudolfinu, mohlo být muzeum fakticky založeno. Stalo se tak v únoru 1885, kdy byla činnost muzea zahájena první řádnou výstavou v Rudolfinu, v roce 1886 byla otevřena první stálá expozice a o rok později byla zpřístupněna i knihovna se studovnou. V letech 1897 – 1898 byla provedena hrubá stavba nové vlastní budovy muzea podle projektu Josefa Schulze ve slohu francouzské novorenesance. Stavělo se na zakoupeném pozemku mezi starým židovským hřbitovem a Sanytrovou ulicí na okraji Josefova. Stavbu provedla firma Schlaffer a Hübschamnn.

Na interiérech se pracovalo až do roku 1900, kdy se slavnostně otevřelo první podlaží muzea se sbírkami a veřejná knihovna. Velkorysost mecenášů a příznivců muzea umožnila i velkorysou výzdobu budovy a interiérů. Oblouky oken na hlavním průčelí budovy jsou zdobeny reliéfy znaků řemesel od Antonína Poppa a Bohuslava Schnircha. V prvním patře je vyobrazeno košíkářství, zlatnictví, zámečnictví, krajkářství, tkalcovství, cínařství, platnéřství a zvonařství, ve druhém patře jsou kartuše se znaky měst, která proslula jednotlivými uměleckými řemesly. Výzdobu interiérů navrhl Josef Schulz.

Mezi nejznámější mecenáše muzea patřil prezident Obchodní a živnostenské komory Bohumil Bondy, bývalý předseda kuratoria muzea Václav Němec, císařský rada Josef Wohanka a další. Vůbec nejštědřejší mecenáš, úspěšný sběratel a vynikající znalec rytíř Vojtěch Lanna kromě jiného věnoval muzeu polovinu svých vlastních vzácných sbírek skla, což dodnes umožňuje představit podrobnou vývojovou řadu sklářských památek od antiky až po současnost. Tato sbírka skla je jednou z největších na světě. Prvním kustodem a ředitelem muzea byl historik umění dr. Karel Chytil, který působil také v Komisi pro soupis památek Prahy a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách. Druhým ředitelem byl krátce historik umění a knižní kultury František Adolf Borovský, po něm František Xaver Jiřík a Karel Herain, který významně zapojil muzeum v podpoře čs. designu a užitého umění.

V době okupace, kdy budovu zabrala německá letecká firma Junkers, byly sbírky uloženy na různých místech na českém venkově, v Národním muzeu a jinde. Roku 1949 bylo muzeum zestátněno, v letech 1959 – 69 bylo spojeno s Národní galerií, od roku 1970 je opět samostatnou institucí zřizovanou ministerstvem kultury.

Muzeum spravuje sbírky skla, porcelánu a keramiky, užité grafiky a fotografie, textilu, módy a designu, nábytku, hodin, dále sbírku drahých i obecných kovů, vzácných materiálů, šperků, hraček a množství písemné i obrazové dokumentace. V současné době má muzeum půl milionu sbírkových předmětů od antiky až po současnost, umístěných v centrálním depozitáři (2014 – 2016), historická budova prošla rekonstrukcí a modernizací v letech 2014 – 2017).

Jiné akce ve městě Libodřice