Kurtizána

Příběh kurtizány Cloridie, abbého Cristofana, majitele hostince U dobrého talíře Pellegrina a služebné Giani je zasazený do pozdně renesančních Benátek a morové rány počátku 16.století v Itálii. Kurtizány – co by dobře placené společnice – byly vždy označovány jako původkyně epidemie, protože Bůh se na ně rozhněval a za jejich nemravnost potrestal všechny.

Pozoruhodné, jak rychle došlo k vysvětlení a jak rychle se muži – politici, církevní hodnostáři, šlechta, zákazníci vykřičených domů a v neposlední řadě manželky, milenky a zhrzené ženy – s názorem ztotožnily. Dnes se ví, že to byl jen zástupný problém, protože na rozdíl od kurtizán většina populace byla negramotná a neskutečně pověrčivá.

Kurtizány, aby udržely krok s muži, měly přístup do knihoven, k jednáním o politice, k uzavírání mírových dohod. Byly po ruce, když se muži potřebovali pobavit, Hovořily několika jazyky, psaly básně, zpívaly, hrály na hudební nástroje. V mnoha případech to byly ty Cherchez la Femme či Femme Fatale politických smluv a jednání. Příběh pojednává o ukrytém dokumentu, lahvičce s jedem, lásce a zradě.

Dá se říci, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá?