Kris Lemsalu Malone: Lazy Flower
Kris Lemsalu Malone: Lazy Flower
Kris Lemsalu Malone: Lazy Flower
Kris Lemsalu Malone: Lazy Flower
Kris Lemsalu Malone: Lazy Flower
Kris Lemsalu Malone: Lazy Flower
Kris Lemsalu Malone: Lazy Flower

Kris Lemsalu Malone: Lazy Flower

Výstava estonské umělkyně Kris Lemsalu Malone.

Kris Lemsalu Malone vstupuje do říše věcí a objektů, ale spíše než by ji zajímala myšlenka stávání se objektem, jak ji například formulovala Hito Steyerl na příkladu Davida Bowieho, zachycuje transformaci lidí ve stavu stávání se s objektem, stávání se entitou stále otevřenou ke změně, jak tuto situaci popisuje například v Kontrasexuálním manifestu (Countersexual Manifesto, 2018) Paul B. Preciado nebo 30 let před ním Donna Haraway v Manifestu kyborgů (Cyborg Manifesto, 1985). Feministické a queer teorie jsou okolím, s nímž se performance, objekty a instalace Kris Lemsalu Malone propojují, ale nejsou jejich podkladem, na kterém by konstruovala nějaké modely nebo monstra. Vznikání jejích prací je mnohem komplexnější a intuitivnější záležitostí, v níž hraje roli osobní život autorky i jejích přátel, její rozumění světu, mytologiím, folkloru, populární kultuře a spirituální provázanosti životních energií.

Kris Lemsalu Malone vše, co člověk „úspěšně“ vytěsňuje ze svého těla (fyzicky i psychologicky), vtahuje zase zpátky, do co největší blízkosti sebe, aby znovunavázala vztah s objekty, které jsou podřízené koloběhu konzumu a jež procházejí těly ne proto, aby se s lidmi vitálně propojily, ale proto, aby lidem pasivně zajišťovaly lepší a lepší život. Tento uroboros konzumu autorka přerušuje a vytváří nové oddenky, které se přimykají k jejímu tělu v symbiotickém prožívání a kvířivé euforii. Autorka se nestává konkrétním objektem nebo objekty, ale svádí je z trajektorií předurčených lidmi k společným hrám, v nichž se stávají jedním kolektivním tělem, třeba línou květinou.

Propletená kytka a Kris jsou společně líné. Jsou líné a čekají na ostatní, až se připojí. Jsou líné a rebelují. Rebelují proti růstu směřujícímu k sežrání. Rebelují tak, jak jim to umožňují jejich těla. Co by lidé dělali, kdyby všechny kytky zlenivěly? Museli by adaptovat své životní tempo jim? Zpomalit metabolismus lidí i společnosti? Líná kytka je ale taky zábava, jen se tak líně pohybuje galerií a čeká na své společníky. Zábava jako postoj, jako názor. Možná si zrovna užívá změny vědomí z nějakého hnojivého koktejlu ze zahradního centra, který má v zálivce. Pomalu jezdí sem a tam galerií, mění své výhledy a rebeluje, jak umí. Ukazuje těm, kteří si toho ještě nevšimli, že rostliny už nejméně od 19. století nejsou připoutány k jednomu místu, ale jsou mobilní skoro tak jako lidé, zvířata.

Kris Lemsalu Malone užívá hlasové performance, do nichž zapojuje své přátele a známé jako součásti tichých výstav. Zvuk je totiž mocným nástrojem rebelie, a přestože vychází z jednoho těla, zasahuje mnoho těl, která se na chvíli zapomenou bránit a podlehnou stavu společného vědomí.

Vernisáž proběhne 14. 7. 2021.

Pozn. red.: Fotografie exponátů výše jsou pouze ilustrační, jedná se o díla z předešlých výstav autorky.

© 2024 GoOut, s.r.o., Česko