Daniil Trifonov
Miriam Němcová
Daniele Gatti
Daniil Trifonov
Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam
Symfonický orchestr Pražské konzervatoře
Daniil Trifonov

Royal Concertgebouw Orchestra Amsterdam & Daniil Trifonov

Štítky
Klasická

Program: – Carl Maria von Weber: Euryanthe op. 81 – Sergej Prokofjev: Koncert pro klavír a orchestr č. 3 C dur op. 26 – Gustav Mahler: Symfonie č. 1 D dur „Titán“

Jden z nejvýraznějších klavíristů nastupující generace Daniil Trifonov se na festival Pražské jaro vrací s dílem par excellence, Prokofjevovým Klavírním koncertem č. 3 C dur op. 26. Skladba kladoucí na interpreta ty největší požadavky jak technické, tak výrazové, bude v podání tohoto mladého umělce, o němž The New York Times napsali, že „oplývá jiskřivou technikou a vkusem pro virtuozitu“ jistě nevšedním zážitkem. To vše za doprovodu jedinečného Royal Concertgebouw Orchestra, který kromě hudby Webera a Mahlera představí také svůj projekt Side by Side, umožňující mladým hudebníkům – v tomto případě studentům Pražské konzervatoře – na vlastní kůži zažít pocit zahrát si po boku těch nejlepších.

Euryantha op. 81 je předehrou ke stejnojmenné opeře Carla Marii von Webera (1786-1826) z roku 1823. Velké romantické dílo vzniklo pro vídeňskou operu, která skladatele sama oslovila v naději, že Weberův nový kus bude stejnou senzací, jako o dva roky dříve uvedený Čarostřelec. Skladatel však neměl v úmyslu vytvořit pouze kopii předešlého a snažil se naopak o průkopnické, zcela jedinečné dílo, „jehož cílem je sloučení a vzájemné působení všech sesterských umění“. Avšak jeho novátorská hudba v mnohém překračující tehdejší dobu nemohla zachránit slabé libreto, v němž autorka v rámci nesmírně složitého děje pracovala s celou řadou fantaskních prvků. Ačkoliv právě ty daly vzniknout okouzlující, chromatismy prostoupené hudbě, většího úspěchu se opera nikdy nedočkala. Předehra k opeře se však stala stálicí koncertních pódií.

Pro svůj Klavírní koncert č. 3 C dur op. 26 hledal Sergej Prokofjev (1891-1953) inspiraci ve skicách načrtnutých mezi lety 1911-1918. Na rozdíl od druhého klavírního koncertu v tomto případě skladatel upustil od komplikovaných disonantních souzvuků a dal naopak prostor jasně čitelné hudbě překypující bohatostí. Extrémně náročného partu se při premiéře koncertu roku 1921 v Chicagu chopil sám autor, který si ale po vlažném přijetí publika na svůj triumf musel počkat ještě rok, kdy se v Paříži pod taktovkou Sergeje Kusevického dílu dostalo zaslouženého uznání. Dnes tento koncert patří mezi skladatelovy nejhranější, za což vedle bravurního sólového partu vděčí také neuvěřitelně barevné a do nejmenšího detailu propracované instrumentaci.

Práci na Symfonii č. 1 D dur „Titán“ započal Gustav Mahler (1850-1911) již v roce 1884 během svého dirigentského působení v Kasselu. Pracovně zcela vytížen v té době na kompozici pracoval pouze příležitostně a symfonie tak byla dokončena až roku 1888 v Lipsku. Jak sám autor později připustil, byla podnětem ke vzniku díla vášnivá láska; ačkoliv dle Mahlerových vlastních slov „symfonie přesahuje milostnou aféru. Ta sice byla základem, respektive symfonii v mém citovém životě předcházela. Ale vnější zážitek se stal jen východiskem, nikoliv obsahem díla.“ Symfonie byla původně pětivětá a rozdělaná na dva díly. První z nich, Ze dnů mladosti, obsahoval první tři věty, díly druhý, Lidská komedie, potom čtvrtou a pátou větu. Slovní komentář, stejně jako druhou větu, však skladatel později vyřadil a v názvech čtyř vět zůstala pouze jejich tempová označení.

Vystupující umělci

Daniil Trifonov
Daniele Gatti
Miriam Němcová
© 2024 GoOut, s.r.o., Česko