Káťa Kabanová
Pavla Vykopalová, Magnus Vigilius j. h., Gianluca Zampieri j. h., Lenka Schallenberger j. h., Jiří Sulženko, Eva Urbanová j. h., Petr Levíček, Igor Loškár, Jitka Klečanská, Jitka Zerhauová, Hana Procházková
Tak se mi zachtělo zemřít!
Premiéra inscenace Káti Kabanové v podání souboru Janáčkovy opery NdB patřila k vrcholům minulého festivalu a nyní se vrací, aby se na jevišti znovu setkal Janáčkův genius s jedním z nejlepších žijících operních režisérů Robertem Carsenem, jehož produkce vynikající osobitou poetikou, dramaturgickou sevřeností a emotivním, živým a nesmírně působivým divadlem jsou již řadu let na repertoáru nejvýznamnějších operních domů, ať se jedná o milánskou La Scalu, Metropolitní operu v New Yorku, festival v anglickém Glyndebourne nebo Royal Opera House Covent Garden. Káťa Kabanová je jednou z pěti Carsenových inscenací Janáčkových oper a vznikla původně pro Vlámskou operu.
Když počátkem roku 1919 začal Leoš Janáček uvažovat o Ostrovského dramatu Bouře coby námětu k nové opeře, blížily se jeho šedesáté páté narozeniny. Během posledních tří let se v jeho životě mnohé změnilo; získal konečně mezinárodní uznání a v létě 1917 v Luhačovicích poznal Kamilu Stösslovou, inspiraci svých vrcholných děl. Že si zvolil námět z ruské literatury, není překvapivé stejně jako volba Ostrovského Bouře, která svým námětem o tragédii hlavní hrdinky Káti utlačované společenskými konvencemi byla Janáčkovy blízká. Libreto si Janáček s použitím českého překladu Bouře vytvořil sám a do originálu výrazně zasáhl – zredukoval počet postav i jednání a zaměřil se především na drama hlavní hrdinky. Vytvořil tak jedno ze svých nejintimnějších děl. První provedení a tedy světovou premiéru Janáček zadal brněnskému Národnímu divadlu, kde opera zazněla 23. listopadu 1921 v divadle Na hradbách. Sklidila mimořádný úspěch a o rok později následovalo uvedení v Praze a záhy i v zahraničí.