Jitřní zátiší s dívkou

Poetický večer s láskyplnými verši Vladimíra Holana, na dohled jeho narozenin. Verše recituje Saša Rašilov, na violu hraje Kristina Fialová.

„I když mi, lásko, stále unikáš, jsi moje ustavičná přítomnost, ó jistě! Tak jako vodopád: i když jej stále opouští voda stále táž, on stále zůstává na tomtéž místě...“ – Vladimír Holan

Láskyplné soirée, i takový je Holan. Přičemž Holan z lásky vyzdvihává moment jemného dotýkání, záchvěvů, míjení. Holanovy milostné básně jsou také básněmi náznaku a mlčení. Jde o poezii krajně subtilní. Proto protihlas k tomu mužskému tvoří sólový „hlas“ violy. Verše pocházejí zejména z raných sbírek Vanutí, Oblouk a Kameni, přicházíš. Ještě rýmovaných, mocně sevřených. V rámci pestřejší rytmizace zazní i pár básní ze sbírek pozdějších – Bolest a Na postupu. Verš je již volný, avšak neméně koncentrovaný. Jako celý Holanův jedinečný vesmír...