Jiří Petrbok
V malbě Jiřího Petrboka dochází k vizuálně velmi silnému jevu, kterým je přímé prolínání imaginace a předmětných forem. Je to obrazotvornost, která modeluje výslednou podobu figur. Lidské postavy jsou autorovi především podivným vytěsněným elementem, který se - vyhozen oknem - vrací dveřmi. Fantómy povstávající z šedé zóny podvědomí, spíše něco, nežli někdo. Automaty jako nositelé děsivých vlastností, které někoho připomínají, na něco odkazují, zpravidla na nějaké objektivní fyzické obtíže – s pohybem, s dýcháním, s viděním apod. Tělo se roztápí, hoří, je naleptáváno, teče a odtéká někam pryč. Mizí. Takto nastavený klaustrofobní akt zlehčuje Petrbok vytříbeným situačním humorem založeným na pohybové neobratnosti jednatelů nebo trapnosti nenadálých setkání „něčeho s něčím“.
Info o Jiří Petrbok
V malbě Jiřího Petrboka dochází k vizuálně velmi silnému jevu, kterým je přímé prolínání imaginace a předmětných forem. Je to obrazotvornost, která modeluje výslednou podobu figur. Lidské postavy jsou autorovi především podivným vytěsněným elementem, který se - vyhozen oknem - vrací dveřmi. Fantómy povstávající z šedé zóny podvědomí, spíše něco, nežli někdo. Automaty jako nositelé děsivých vlastností, které někoho připomínají, na něco odkazují, zpravidla na nějaké objektivní fyzické obtíže – s pohybem, s dýcháním, s viděním apod. Tělo se roztápí, hoří, je naleptáváno, teče a odtéká někam pryč. Mizí. Takto nastavený klaustrofobní akt zlehčuje Petrbok vytříbeným situačním humorem založeným na pohybové neobratnosti jednatelů nebo trapnosti nenadálých setkání „něčeho s něčím“.