Zhao Liang: pásmo dokumentárních filmů
Pásmo dokumentárních, místy až experimentálních snímků čínského vizuálního umělce a dokumentaristy Zhao Lianga v sobě spojuje nejen tiché rozjímání a výbušnou, neřízenou agresivitu, ale též pro svého tvůrce tolik zásadní témata pomíjivosti a společné minulosti.
Ve středometrážním Return to the Border z roku 2004 se Zhao po mnoha letech vrací do svého rodného města Tan-tung při řece Ja-lu u hranic se Severní Koreou. Právě Ja-lu je jediným pevným bodem pojícím přítomnost s minulostí. Vše ostatní se změnilo zcela k nepoznání, od nálad mezi místními a Severokorejci z protějšího břehu, nárůstu počtu vojáků při hranici po samotný Tan-tung, jenž se z provinčního liduprázdného městečka stal zásadním obchodním uzlem. Na velkoměstský aspekt Tan-tungu Liang nazírá z perspektivy severokorejských imigrantů, jejichž výpovědi odkrývají paralely mezi nedávnou maoistickou Čínou a současnou zemí Kim Čong-ila. Pozornost Liang též obrací k obyvatelům zchudlých, rurálních částí města a jejich každodenního příkoří od sběru uhlí, ukradené pumpy po šikanu policie.
Na ambivalentní vztah k maoistické minulosti své země Liang hravě odkazuje v jednom ze svých nejranějších děl z roku 1994, krátkometrážním Cleaning. Čtveřice dělníků v několika záběrech a variacích soustředěně a pečlivě očišťuje robustní sochu komunistického diktátora Mao Ce-tunga. Dělníci při očistě natahují ruce a k vůdci zvěčněnému v nadživotní velikosti přitom vzhlíží. Kratičký snímek může být jak kritický komentář ke stále pěstovanému kultu osobnosti, tak polemika s dědictvím vlastní minulosti. V Narrative Landscape Liang s mimořádnou soustředěností pomocí dlouhých záběrů a pomalých panoramat uvažuje nad pomíjivostí a ničivou silou času. Sutiny Velké čínské zdi jsou obklopeny seschlými stromky a díky bezdějovosti má divák čas na zkoumání sutin kdysi nejmajestátnější stavby na světě uprostřed takřka vyprázdněné krajiny.
City Scene je sérií fragmentů pořízených na pekingských ulicích během příprav na Letní Olympijské hry. Každodenní realita ve stínu megalomanských staveb se skládá z pouličních rvaček, místních podivínů, žebráků a alkoholiků. Lidé se potulují po staveništích, hrají na nich golf a ztrácejí se v nekonečném pekingském hemžení. Odvrácená strana čínského ekonomického zázraku je zde obnažena až na kost. V Bored Youth sledujeme roztřesenou kamerou s nočním viděním mladíka v kraťasech s holými zády pobíhajícího opuštěnou čtvrtí a házejícího dlažební kostky do oken. Nesmyslnou činnost můžeme vnímat jako bezduché vandalství, zhmotnění vzteku a frustrace či nesouhlas s již existujícími strukturami. Jerks Don't Say Fuck_ formou metalového videoklipu bezohledně útočí na divákovy smysly, až se sám v momentech dostává za hranu sledovatelnosti. Obrazu dominují záběry zrychlených tanků a vojáků pochodujících Náměstím míru u příležitosti padesátiletého výročí vzniku země, mladík s krumpáčem rozbíjí zeď a text písně vyzývá k radikálnímu odklonu od předchozí generace. Ostatně samotný snímek Liang koncipoval jako „dar“ své zemi, dodnes neschopné podívat se do očí vlastní minulosti.