Jan Ságl
Jan Ságl (*1942 v Humpolci) patří k průkopníkům barevné fotografie v Čechách. Zabývá se jí od roku 1979 a už tehdy prokazoval legitimitu tohoto média navzdory většinovému přesvědčení o jedinečných výtvarných možnostech černobílého snímku. Veřejnost zná nejblíže jeho krajinářskou tvorbu: krajinu s pamětí, zkoušenou a využívanou lidmi, s obdělanými poli i zbytky zaniklých civilizací, kulturními vrstvami i změnami. Vedle krajiny vyhledává Ságl nenápadná zákoutí kulturních metropolí, zejména Paříže. Jako spolupracovník mezinárodních agentur a časopisů (Zeit Magazin, Smithsonian Magazine, Geo, National Geographic) je neustále na cestách. Jeho volná tvorba se vyvíjela v kontaktu s výtvarným děním, kterému byl nablízku jako fotograf ve výtvarných časopisech a později do něj sám přispěl, se svou manželkou výtvarnicí Zorkou Ságlovou, účastí na výtvarné podobě koncertů psychedelických kapel. Po ruské invazi do Československa v roce 1968 se oba ocitli ve společenské izolaci a zvolili si pro sebe únik na venkov, kde se Ságlův smysl pro krajinu rozvinul naplno. Jeho výtvarné snahy byly do značné míry ovlivněny konceptuálními tendencemi, prvořadý pro něj ale byl výraz a kontext snímaného, nejen souhrnná abstrahující forma.
Info o Jan Ságl
Jan Ságl (*1942 v Humpolci) patří k průkopníkům barevné fotografie v Čechách. Zabývá se jí od roku 1979 a už tehdy prokazoval legitimitu tohoto média navzdory většinovému přesvědčení o jedinečných výtvarných možnostech černobílého snímku. Veřejnost zná nejblíže jeho krajinářskou tvorbu: krajinu s pamětí, zkoušenou a využívanou lidmi, s obdělanými poli i zbytky zaniklých civilizací, kulturními vrstvami i změnami. Vedle krajiny vyhledává Ságl nenápadná zákoutí kulturních metropolí, zejména Paříže. Jako spolupracovník mezinárodních agentur a časopisů (Zeit Magazin, Smithsonian Magazine, Geo, National Geographic) je neustále na cestách. Jeho volná tvorba se vyvíjela v kontaktu s výtvarným děním, kterému byl nablízku jako fotograf ve výtvarných časopisech a později do něj sám přispěl, se svou manželkou výtvarnicí Zorkou Ságlovou, účastí na výtvarné podobě koncertů psychedelických kapel. Po ruské invazi do Československa v roce 1968 se oba ocitli ve společenské izolaci a zvolili si pro sebe únik na venkov, kde se Ságlův smysl pro krajinu rozvinul naplno. Jeho výtvarné snahy byly do značné míry ovlivněny konceptuálními tendencemi, prvořadý pro něj ale byl výraz a kontext snímaného, nejen souhrnná abstrahující forma.