Hledá se John

Stefan Kinsman jako postava John Henry vytváří nepřetržitou živou instalaci navazující přímý a blízký kontakt s okolím. Tomu napomáhá i pozice diváka, který sedí dokola jeho dřevěné chatrče (scény).

Představení začíná vyprávěním Johnova cestovatelského životního příběhu, kdy mezi ním a publikem narůstá intimita a vytváří se neviditelná hranice mezi realitou a představivostí. Najednou se z malého „small talku“ stane hluboký rozhovor s absurdními výměnami názorů. Předměty, jimiž je vybavena Johnova chata, ožívají a stávají se jeho herními partnery. Stefan Kinsman tak ve svém pátrání po identitě Johna Henryho s publikem tančí tanec, který rozvíří každé vlákno scény představující poetický a citlivý svět Divokého západu. John je srdcem cestovatel a jeho cesty jsou nekonečnou cestou k poznání sebe sama. Ve své dřevěné chatrči se nechává unášet animistickými přesvědčeními, přičemž sám hledá prostřednictvím svého citu a fyzických schopností celistvost, mír a spokojenost.