Grunt –⁠ Kronika lidové krutosti

Mrazem a vánicí putujeme po opuštěných staveních a hledáme zbytky zdrojů tepla. V dobře zásobené chalupě je dost dřeva a kamna. Zde se usadíme, zde budeme chvíli žít.

K rozmachu chalupaření dopomohl fakt, že po druhé světové válce zůstalo v pohraniční mnoho opuštěných německých usedlostí, které chalupáři zachránili před destrukcí. Fenomén tzv. druhého bydlení nahradil původní baráčníky a chalupníky, ale něco z jejich dědictví zůstává ve vymrzlých zdech, v zazděném sklepě, v temné kůlně na palivové dřevo, v zatuchlém oblečení, které na chalupě nosíme. Objekt tak rozlehlý jako chalupa, rozlehlý svou plochou hmotnou i plochou časovou, nutně obsahuje tajemství a mýty. Některé jsou sdělitelné slovy, jiné jsou uložené v pozůstalostech a předmětech, které chalupu obývají. Člověk podléhá vlivu svého okolí, v tomto případě se z něj stává chalupář a zapisuje se do místní kroniky. Jako její součást, jako románová postava, bude nahlížen ostatními chalupáři – současnými, budoucími a s těmi minulými bude měřen. Tento druhotný svět, který autoři vytvářejí obsahuje množství jejich rodinných vzpomínek, které se vzájemně mísí a překrucují, pletou a proplétají se s historickými událostmi až nakonec dostávají podobu surrealistického jevištního obrazu prostého času.