Vratislav Effenberger aneb Lov černého žraloka

Vratislav Effenberger (1923–1986) je nejvýznamnější postavou českého poválečného surrealismu, básník a teoretik, jehož tvorba odráží svébytný přístup k realitě totalitního Československa, ale i nesmlouvavé postoje k celé euro-atlantické civilizaci. Po odchodu Toyen a Jindřicha Heislera do exilu a především po smrti nejvýznamnější osobnosti první fáze surrealismu Karla Teigeho, stává se vůdčí osobou, organizátorem, ale i reformátorem surrealistického hnutí u nás. Zároveň tuto sféru přesahuje svými postoji, které ho v sedmdesátých letech postaví po bok signatářů Charty 77. S hlavním proudem českého disentu však nesplynul, k jeho představitelům přistupoval vždy velice diferencovaně. Vratislav Effenberger patřil vedle Václava Černého, Jana Patočky či třeba Jiřího Koláře a dalších k nejvýraznějším osobnostem české kultury druhé poloviny 20. století, jeho dílo a jeho myšlenkový přínos české společnosti přesto byly po roce 1989 reflektovány jen velice sporadicky.

Třicet let od jeho smrti dovoluje podívat se na jeho tvorbu i osobní život s odstupem a dává i šanci ji vzhledem k novým kontextům docenit. Zároveň ještě stále žije řada nejbližších spolupracovníků a přátel Vratislava Effenbergera, kteří dokážou podat fundované svědectví o „realitě a poesii“ této neprávem opomíjené osobnosti. Součástí této šance je i jedinečný přístup k autentickým dobovým osobním materiálům a pozůstalosti Vratislava Effenbergera.