U konce s dechem

Film, který založil dvě legendy, Godardovu a Belmondovu, a upevnil jednu už existující: režisér Jean Pierre Melville se tady objevil v roli spisovatele sršícího ironickými bonmoty. V předvečer začátku natáčení, 16. srpna 1959, píše Godard, trochu nesvůj a plný pochybností, zda se mu podaří postavit se po bok čerstvě proslavenému Truffautovi: „Milý Françoisi, za pár dnů Ti dám přečíst dialogy. Však to byl Tvůj scénář. Včera jsem o tom mluvil s Melvillem. Jemu a promítání pracovní kopie velkého Momo (přezdívka Erika Rohmera) vděčím za to, že se mi konečně zvedla nálada. Rád bych Ti napsal víc, ale při mém vyčerpání by mě takový silácký kousek zítra bránil v práci. Točíme sedmnáctého za každého počasí. Stručně řečeno, půjde o kluka, co myslí na smrt, a o holku, která na ni nemyslí… Přátelské pozdravy od jednoho z Tvých synů.“