Synonyma

Yoav má za sebou roky velmi náročné povinné vojenské služby ve své rodné zemi. Teď odchází, pln zuřivé nenávisti ke své vlasti – k Izraeli – do Paříže. Tam chce začít – a také začne, nahý jako nemluvně, tak se to přece patří – úplně novou existenci. Takový je v kostce celý syžet filmu. To by ale ze Synonym ještě nedělalo uměleckou událost – určitě největší z těch, které přinesl poslední předpademický rok 2019. Jako každé mistrovské dílo se nedá převyprávět, nelze ho k ničemu přirovnat a je to „ohňostroj nápadů“.

„Kinematografie umožňuje… Ne, kinematografie po nás vyžaduje, abychom se přimknuli k těm, kdo stojí na nesprávné straně. Co mi jde na nervy, jsou filmy správné. Co ty mi můžou povědět? Čím správnější film je, tím míň mne jeho argumenty přesvědčí. Mnohem zajímavějším výchozím bodem bude, když se solidarizuji s těmi, kdo nemají pravdu. Aniž bych pak začal tvrdit, že ji vlastně mají. Nebo že žádná pravda neexistuje, takový relativismus rozhodně odmítám. Názory dobré či špatné, důvody dobré či špatné: to všechno je materiál, a tak s ním i pracuju. Vezmeš materiál „Být v neprávu“ a přidáš k němu třeba překrásné rámování, což je taky materiál, jen jiného typu. Jeden materiál nevymaže druhý, ale vytvoří spolu cosi třetího. Je to syntéza dialektická, ovšemže ne v ideologickém smyslu. Jen způsob, jen pokus, jak dovolit pravdivé esenci bytí, aby na plátně existovala.“ – Nadav Lapid

Berlinale 2019 – Zlatý medvěd za nejlepší film