Nebuď smutný

K smířlivému prožívání života, ale také k vitalitě a optimistickému pohledu na svět vyzývá adaptace románu Clauda Tilliera Můj strýček Benjamin (1843), kterou na základě scénáře Revaze Gabriadzeho natočil ve studiu Mosfilm – lokálně ovšem v Gruzii – režisér Georgij Danělija. Právě tam, do druhé poloviny 19. století, byl z francouzské provincie 18. století přenesen příběh o mladém lékaři Benjaminu Glontim, který začíná svou kariéru na gruzínském venkově. Slunná země pod Kavkazem doslova sluší Tillierovu textu naplněného humorem i nostalgií, dramatičností i lyrismem, které film doplňuje o vícehlasé zpěvy písní a četná taneční čísla, vycházející z tamního folklóru.

Doktora Glontiho, nepraktického dobráka, samorostlého snílka a bohéma výtečným způsobem ztvárnil Vachtang Kikabidze. Danělija stál u zrodu jeho herecké hvězdy, kterou Kikabidze – v občanském životě mimo jiné sólista na bicí v populárním džezovém souboru Orera – naplnil zcela osobitým způsobem, o čemž vypovídají i další filmy, které spolu natočili (Naprosto ztracený, 1973; Muž jak se patří, 1977; Fortuna, 2000).