Mlčeti zlato

Na žádného z filmařů, kteří strávili válečná léta v Hollywoodu, nečekala odborná veřejnost a znalejší část publika tak netrpělivě, jako na Reného Claira (tím spíš, že Renoirův návrat do Evropy byl zatím v nedohlednu). V této nezáviděníhodné situaci si režisér nemohl dovolit „šlápnout vedle“, vsadil proto na jistotu. Už v němém Slaměném klobouku dokázal, jak dobře mu prospívá „retro-atmosféra“ období kolem roku 1900. Jestliže dříve se nechal inspirovat také průkopnickou kinematografií oněch let, tentokrát ji poprvé přímo tematizuje. Jako později u Truffauta (v Americké noci) tu ale stojí filmové řemeslo v popředí jen zdánlivě, hlavní poznatky získává učenlivý François Périer ve věcech lásky. Citová výuka v duchu secese, zralá noblesa Maurice Chevaliera – to vše v Clairově i po šedesáti letech suverénní a okouzlující lekci v umění „mít styl“ – v ateliéru i mimo něj.