Holubice

„Studio nabídlo tehdy do Benátek na festival Holubici, Vyšší princip Jiřího Krejčíka a Romeo, Julie a tma Jiřího Weisse. Když pak došlo k útoku italské levice na festival a jeho vedení, využilo se i této volby k argumentaci, že vedení dalo přednost nepolitické fantastické hříčce. Naše delegace se tehdy dostala do legračního světla, za Holubicí stál pravicový tisk, kdežto levicový, i když ji nakonec neodsoudil, přece jen... Nakonec to všechno udělalo Holubici takovou reklamu, že se dodnes slušně prodává. Mně osobně ovšem tahle stránka věci příliš nezajímá, ten film přece nebyl hříčka, nýbrž podle mého vyslovoval srozumitelným jazykem jasnou, humanistickou myšlenku. Zažil jsem pochopitelně i pár jiných nepříjemných věcí, doma se o mne tu a tam někdo otřel, ale i tohle je a bude. Už tenkrát mi vyčetli, že mne pravice chválí a levice napadá. Všechno tehdy stálo na zaběhaných zákonech, na dialogové dramaturgii, ne na obrazové. My šli jinudy. Já nikdy vlastně k nikomu nepatřil, odjakživa jsem stál mimo proudy, což bylo občas fajn, ale v ožehavých situacích jsem cítil, jak bych se potřeboval opřít, nebýt sám. Možná, že kdyby bylo bývalo víc Holubic, měla to i nová vlna jednodušší...“ František Vláčil (1969)