Drak se vrací

Režisér respektovanou předlohu nepřekládá, nýbrž ji interpretuje a literatuře konkuruje svébytným audiovizuálním dílem. Film je doslova příznačně slovenský: baladický, málomluvný, chlapácký, trochu těžkopádně fatální, v antropolgickém smyslu primitivní... Zejména českému publiku je třeba zdůraznit, že jde o vysoce stylizovanou slovacitu. Podobný svět na Slovensku nenajdete. Film se sice natáčel ve Vlkolínci (vesnice chráněná UNESCO), v lesích Jánské a Vrátné doliny, jinak se však pro kameru (Anton Krajčovič) stavěly dekorace. Ve snímku sice účinkují artefakty z martinského národopisného muzea (pověstné zkumavkovité půldecky) či místní komparzisté, jinak je koncepce spíše modernistická (kostýmy navrhoval galandovec Milan Laluha). Jinými slovy: toto není etnofilm, jakási „bučící slovacitu", ale moderní a reflektovaný strukturalismus - realita stvořená, nikoli nalezená. Nevím, zda bychom ve slovenské kinematografii našli z hlediska stylu kompaktnější dílo. Grečner je perfekcionista. Nad Drakem strávil mnoho let, přesto scénář „nevyhnil", naopak se vyladil v geniálně kolektivní, přesto po všech stránkách autorské dílo. Scénář, kamera, hudba, herci, režie... táhnou za stejný provaz a navzájem se umocňují. Rosincova martinčekovská kamera pracuje s teleobjektivem, splošťuje obraz, který díky neobyčejně plastické hudbě (Ilja Zelenka) následně získává nový rozměr. Permanentní ruchy a švenky vytvářejí znepokojivé prostředí, jež je základem osobního dramatu. Film a jeho vztahový trojúhelník obsadil režisér znamenitě. K zemitému Valachovi (Šimon) nasadil „cizince" Lukavského (Drak), který ve slovenských horách ztvrdl, zmužněl. Mezi tuto až westernově nesmiřitelnou dvojici umístil křehkou ženu-ideu Milku Vášáryovou (Eva). Herci mluví málo, často cizími hlasy (Grečner bude později mužem dabingu). Zvuk jako by se od obrazu odlepoval, žil akusticky velmi ntenzivním životem. Celá vesnice jako kdyby promlouvala vnitřním hlasem, který se jako ozvěna odráží v údolích. Nakonec to jsou právě tyto zcizující vnitřní hlasy, které - už podruhé - vyštvou Draka z vesnice. - Petra Hanáková (Letní filmová škola)

Místní vyhnanec Martin Lepiš, kterému nikdo neřekne jinak než "Drak", se vrací do rodné vesnice, ze které byl před několika lety donucen odejít, protože prý přitahoval neštěstí. Lepiš se již podruhé pokouší zapadnout do uzavřeného vesnického společenství. Uvědomuje si, že bude muset dokázat svou loajalitu. Ve stejnou dobu zuří v okolí požáry, které ohrožují stáda dobytku. "Drak" se přihlásí jako dobrovolník, aby dokázal, jak moc je místnímu společenství oddaný. (Kino na hranici) Eva Jariabková žije v manželství bez lásky se statkářem Šimonem ve vsi sevřené tatranskou přírodou. Ve svých vzpomínkách se často vrací k charismatickému Drakovi, jedinému muži, kterého milovala a jehož ze vsi vyhnala nenávist a pověrčivost místních obyvatel. Jednoho dne se ale Drak do vesnice vrací a s jeho příchodem znovu ožívají staré křivdy i dlouho potlačované vášně. Psychologické milostné drama podle naturalistického románu Dobroslava Chrobáka patří mezi nejvýraznější snímky slovenské kinematografie. Hvězdně obsazený baladický snímek režiséra Eduarda Grečnera vyniká také inovativní prací s hudbou, jejímž autorem je Ilja Zelenka. (Febiofest) Balada o láske, nenávisti a hľadaní cesty z osamelosti. Dramatický príbeh uzavretého a neprístupného hrnčiara Martina Lepiša, ktorého okolie obviňuje zo skutkov, ktorých sa nikdy nedopustil. Po rokoch sa vracia, ale ani jeho statočná záchrana majetku dedinčanov pred lesným požiarom mu neprinesie dôveru, ani miesto medzi ľuďmi. (oficiální text distributora)