Chrustaljove, vůz!

Tento film nemá žádná naplánovaná promítání

Adresa Bartolomějská 11, Praha 1
Původ Rusko, Francie
Originální název Chrustaljov, mašinu!
Žánr Drama
Délka 137 min
Režie Alexej German
Odkazy ČSFD IMDB
Premiéra 1998
Hodnocení 74 %

Hrají: Jurij Curilo, Nina Ruslanova, Michajl Dementěv, Alexandr Baširov, Konstantin Chabenskij

Nejkrásnější filmové monstrum postkomunistického Ruska. Stručná Berijova věta: „_Chrustaljove, vůz!_“, pronesená bezprostředně po Stalinově smrti, je v tomto filmu jedním z tisíců střípků, z nichž se skládá subjektivní panorama epochy naplněné zlověstnou, vražednou a hlavně šílenou poezií.

„Jako by tento film potřeboval čas, aby mysl pro něj dozrála: svůj zápas proti zapomnění vyhrál na celé čáře. A dnes je to událost v pravém slova smyslu, jeden ze vzácných, bezmála nadlidských pokusů vyrovnat se s dějinami a zaujmout k nim odpovídající distanci. Jurij Glinskij, generál Rudé armády, je šéflékařem jedné moskevské nemocnice. Je začátek roku 1953, spiknutí ,bílých plášťůʻ má být záminkou pro čistku mezi těmi, kdo dosud obklopují Stalina. Glinskij je nucen dát se na útěk. Je zadržen, poslán do gulagu a mučen. Ale Stalin umírá: lékař, osvobozený Berijou, je zavolán k jeho loži a asistuje při smrti Otce národů…

_Alexej German si pro své vyprávění o konci stalinismu vynalezl film „přesahů a vybočení“: jako by věcí k vidění, k milování, ke strachování, k ukazování bylo vždycky příliš mnoho a jako by se pravda rodila z tohoto nahromadění, z této přemíry, z donekonečna znovu začínaného acting out. Je to působivá černobílá látka zoufalého bdělého snu, zvuk zároveň hypersensibilní, slídící po každém podezřelém tónu, i jakoby ochromený: výkřiky hrůzy ztrácející se v zákrutech dějin. S postavami ve filmu Chrustaljove, vůz! je to jako s diváky: všichni se pohybují v ohromném, spletitém bludišti, jež je vede k tajemství jejich života chyceného do pasti stalinismu. Tento film chce ono tajemství pochopit a proniknout do toho, co nelze popsat, do všech těch obrovských, zmučených a nestvůrných těl, nervových krizí, horlení, bloudění, zarputilých zamlčování._

_Tyto dějiny je třeba pochopit jako sérii náhlého a prudkého větvení. Jsou zachyceny ve svém rozkladu. Ona tolik násilnická forma filmu, někdy dokonce do té míry stísňující, že nevíte, co s ní, se totiž nepřetržitě točí na plné obrátky, subjektivní kamera se přidružuje ke skupinám jako osoba navíc a pokradmu sbírá gesta, věty, vzpomínky, jednou jako dravec vrhající se na kořist, jindy jako by hladila křivky těla. German, zároveň symbol, veřejný činitel i filmař, vytvářel film Chrustaljove, vůz! velice dlouho (v patnácti letech zrání a překonávání nesnází), jako sen o konečném smíru nešťastného údělu celého jednoho národa a intimního deníku vlastního života, přesněji vlastního dětství. Pojednává o tomto kolektivu jako o nestvůře hodné Brueghelova obrazu, nenasytně hltající velké kusy těl, zasazuje ho do filmu tak, že mu neponechává žádnou možnost úniku z utrpení. Tíha dějin poskytuje do značné míry vysvětlení, proč všechny přípravné etapy i výroba filmu trvaly tak dlouho: bylo třeba, aby realizace takového díla neprobíhala dobře, aby nebrala konce. Bylo to, dalo by se říci, vepsáno už přímo do programu tohoto záměru, do jeho vnitřního scénáře: ruské dějiny, jež se neustále opakují, jsou dějinami národa, jemuž se nevede dobře.“_

Antoine de Baecque (1999)

© 2018 GoOut