Ema Bovaryová (Smiluj se nad námi)

„Do pomyslného Flaubertova světa vtrhává současnost,“ charakterizuje snímek filmová publicistka Galina Kopaněvová. Filmem Ema Bovaryová (Zachraň a zachovej) vymezil Sokurov své takřka tříhodinové rozjímání na téma Flaubertova románu. Sokurov tu zůstal věrný Flaubertovu vyjádření pocitu hniloby a triviality, jemuž se vzpouzí Emino tělo, i výrazu trýzně nemilované, využívané a výsměchem ponižované ženy.

Ema je v Sokurovově pojetí svržený démon, který si pamatuje, že měl být andělem; existence těla tak vyvolává výčitky v duši, jež je v něm uvězněna – ženina tvář i tělo jsou odpudivé i úchvatně krásné zároveň. Rituální pravoslavný text i další repliky pronáší lámanou ruštinou francouzská intelektuálka Cecilie Zervoudakiová. Závěrečná a nejdelší pasáž filmu – Emina agónie a smrt, ukládání jejího těla do tří rakví a jeho pohřbívání, akcentuje myšlenku, že smrtí je tu spláceno to, co si živé tělo bralo od života.

Vzhledem k tradici sovětského filmu i tradičnímu tabu ruské kultury vstupuje Sokurov v tomto snímku na nedotčený terén – akcentuje fatální bezbrannost těla vůči utrpení. Děs Eminy nymfomanie nahlíží v sebezničujícím soukolí vášní, vyvázaných z dobově sociálních konvencí i národních příznaků.