Výlety páně Broučkovy
Výlety páně Broučkovy
Výlety páně Broučkovy
Výlety páně Broučkovy
Výlety páně Broučkovy
Výlety páně Broučkovy
Výlety páně Broučkovy

Výlety páně Broučkovy

Štítky
Délka
145 min
Režie
Sláva Daubnerová
Premiéra
22. 3. 2018
Autor
Leoš Janáček
Hrají

Jaroslav Březina, Peter Berger / Martin Šrejma, Vladimír Chmelo / František Zahradníček, Marie Fajtová / Alžběta Poláčková, Miloš Horák / Jiří Sulženko, Lenka Pavlovič, Jiří Brückler / Roman Janál, Petr Levíček / Martin Šrejma, Václav Lemberk / Josef Moravec, Yvona Škvárová / Lenka Šmídová

V době, kdy jsme svědky, jak ve společnosti vzkvétá nad zuboženou „pravdou“ a „láskou“ stará dobrá přízemnost, omezenost, neomalenost, sprostota i servilita, jedním také starým a dobrým slovem „buranství“, v době, kdy extrémně nízké způsoby jedněch vyvolávají extrémně přemrštěné reakce druhých, se pomalu, ale jistě blíží rok 2018 a s ním i 100. výročí vzniku samostatné Československé republiky. Vedle velkých oslavných gest přijdou na řadu i úvahy, kam a jak (a zda vůbec) se Češi za ono století dostali.

Opera obvykle nedokáže příliš pružně reagovat na „žhavé otázky současnosti“, je však po ruce jedno dílo, které vzhledem k výše řečenému snad ani nemůže nebýt v Národním divadle roku 2018 uvedeno: Janáčkovu operu Výlety páně Broučkovy, absurdní burlesku o chronických morálních neduzích českého člověka či možná lépe – človíčka. Jeho diagnózu nejprve popsal nástroji satiry a ironie (které jsou nám naštěstí rovněž blízké) velký český básník a prozaik Svatopluk Čech ve svých „broučkovských“ novelách z roku 1888. Po něm se námětu ujal Leoš Janáček a opatřil jej stejně satiricky a ironicky vybroušenou, ba nabroušenou hudbou. Jeho bezesporu nejgrotesknější opera se rodila celých devět let (1908–1917) a nesnadno hledala svůj konečný tvar. Složitý vznik a cesta Výletů páně Broučkových na jeviště pražského Národního divadla spadá „shodou okolností“ právě do let neméně složitého vzniku a budování naší republiky. Vyvolají ve vás osudy páně Broučkovy tak jako mnohdy předtím a v rozporu s úmysly autorů opět spíše sympatie, ba soucit, nebo mají šanci i následující slova Leoše Janáčka?

„Chtěl jsem, aby zhnusil se nám takový člověk, abychom jej na potkání ničili, dusili – ale v prvé řadě v sobě (bravo!).“

© 2024 GoOut, s.r.o., Česko