Ucho

Jevištní verze scénáře filmu Ucho, kterou zpracovala autorova dcera spisovatelka Lenka Procházková, vychází z děje filmu samotného.

Odehrává se v 60. letech minulého století ve vile, kterou režim zabavil původním majitelům, aby do jejího luxusu ubytoval své kádrové opory. Po prezidentské recepci, kde zazní nejasné náznaky chystaných mocenských změn, prožije manželský pár dvou ambiciozních parvenue povýšených stranou mezi elitu státu, strašlivou noc pravdy. Čím více relativní moci, tím více strachu. Čím více jde o to pravdu utajit před všudypřítomným estébáckým odposlouchávajícím „uchem“, tím více se vyjevuje pravda o manželském vztahu a charakterech náměstka ministra a jeho funkcionářské paničky a jejich lidské a odborné kompetenci, o legitimitě jejich svazku, legitimitě jejich společenského postavení i legitimitě celého „profízlovaného“ režimu.

Ve hře předepisuje autor na scéně kouření a inscenace jeho umělecký záměr respektuje. V inscenaci zazní expresivní výrazy.