Stavitelé písku

Divadlo bez divadla. Scéna bez herců. Verše bez autorů. Stejně jako zprávy z Východu zůstávají bez tváří. Pohled z balkónů na filmový týdeník o nekonečném putování za svobodou.

Umělecká koláž, kde jsou útržky a parafráze arabské, hebrejské a perské poezie konfrontovány s diplomatickou korespondencí, projevy a prohlášeními, denními zprávami. Izrael, Palestina, Sýrie, Irák, Afghánistán a Írán jako životu nebezpečné pískoviště Evropy. Dokážeme překonat odstup a otevřít se dialogu?

Když v prosinci 1917 generál Edmund Allenby na důkaz úcty vstoupil pěšky do dobytého Jeruzaléma, ministerský předseda Velké Británie Lloyd George označil jeho vítězství za „vánoční dárek pro britský lid.“ Dáreček, který Evropanům vybuchl do tváře jako jeruzalémský hotel Krále Davida o téměř třicet let později.

Po dlouhé dvacáté století se z pouštního písku arabského poloostrova plácají hrady a paláce, rozpadají se a po rozpálených kamíncích proudí provazce uprchlíků. Petrolejový pot Středního východu pohání západní automobily a letadla, jež vozí Evropany na exotické dovolené. Turisté a politici shlíží z balkónů svých hotelů a naplňují tak slova Edwarda W. Saida, že „Orient je pozorován, zatímco Evropa pozoruje.“ Tam dole se ale odvíjí lidské příběhy ztráty domova, touhy po svobodě a bojů o ni, jež končí ještě větší nesvobodou.

Soubor: Dialog umění Představení je uvedeno v rámci festivalu …příští vlna/next wave… 2019.