Nabucco

Verdiho třetí opera Nabucco, zpracovávající biblický námět ze Starého zákona o babylónském králi Nebuchadnezzarovi (cca 630–562 př. K.), je neodmyslitelnou součástí repertoáru každého operního domu, který má k dispozici velké sborové těleso, neboť sbor má v tomto díle velmi výraznou roli a mj. v něm zpívá jednu z nejslavnějších scén v operní literatuře vůbec, Va, pensiero, sull'ali dorate (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech). Už premiérové publikum v milánské La Scale 9. 3. 1842 si vynutilo její opakování a stejně tak tomu bylo i v dalších operních domech. O poslání slavného sboru Židů vznikla řada mýtů. Dodnes není jisté, zda ho Verdi komponoval vědomě jako politickou výzvu, byť byl velkým vlastencem a snil o sjednocené Itálii. V každém případě se tento sbor stal ve Verdiho době symbolem odporu Italů proti rakouské nadvládě a roli politického apelu si několikrát zopakoval i v dnešní době.

Nabucco znamenal začátek Verdiho nového operního stylu. Jsou zde ještě slyšet vlivy Donizettiho, Belliniho a Rossiniho, nicméně ryze virtuózní pasáže období bel canta ustoupily áriím a ansámblům zcela ve službě dramatickému napětí a spádu. V českých zemích byl Nabucco poprvé proveden německy 5. 3. 1849 v pražském Stavovském divadle. Současnou inscenaci režijně nastuduje slavný argentinský tenorista José Cura, s nímž soubor Státní opery již spolupracoval na podzim 2001 při turné po Japonsku s inscenací Verdiho Aidy (José Cura v roli Radama) a v lednu 2015 na scéně Státní opery při představení Verdiho Otella (s José Curou v titulní roli).