Magdaléna lascívní a kajícná

Chlípně zbožné oratorium na vodní ploše. Opus Andreini II.

„Svůj brk smočil bych rád a dílem tím vydal svědectví o vaší božské kráse.“ Jak získat lásku krásné operní divy? Co takhle napsat jí oratorium na míru? Dílo jako odraz autorovy duše. Výprava do hlubin proudů inspirace. Činoherně-operně-taneční inscenace na vodě v nově-barokním stylu podle vrcholně barokního oratoria Giambattisty Andreiniho o nejznámější kurtizáně všech dob. Hudba a hudební nastudování: David Hlaváč s využitím původní hudby Claudia Monteverdiho (1567 – 1643), Salamona Rossiho (1570 – 1630), Muzia Effrema (1549 – 1. 1/3 17. Stol.) a Alessandra Gvivizzaniho (asi 1572 – 1632).

Opus Andreini – trilogie o zapomenutých slavných Opus Andreini je třídílný cyklus, kterým Geisslers Hofcomoedianten přibližují českému publiku tvorbu zapomenutého, a přesto pro vývoj evropského divadla zcela zásadního, divadelního rodu Andreini. Dvě generace tohoto rodu působily ve dvou nejslavnějších profesionálních společnostech, které v 16. a 17. století šířily po Evropě komedii dell´arte: Comici Gelosi a Comici Fedeli. První dva díly trilogie vycházejí z díla Giovan Battisty Andreiniho (1576–1654), herce, principála, dramatika a experimentátora s divadelními formami. Dvě komedie v komedii podle stejnojmenné hry z roku 1623 (2014) přinášejí vhled do divadla na divadle a paralelně existujících divadelních principů komedie dell´arte a učené komedie. Magdaléna lascivní a kajícná (2015) odkazuje k vrcholnému dílu tohoto autora – scénickému oratoriu z roku 1652 a jeho předchozím dramatickým dílům, která G. B. Andreini věnoval tématu Marie Magdalény. Inscenace V borůvčí (2017) připomíná tvorbu Giovan Battistovy matky, přeslavné Isabelly Andreini.