Labrys

Imerzivní pohybově-zvuková performance.

Scénická performance jako stavba mýtického labyrintu. Pohybem na hranici fyzických možností pracují lotyšští tanečníci s prostorem jako svým rovnocenným partnerem. Stejně jako bájné labyrinty tak umožňují divákům na chvíli ztratit pojem o čase i prostoru. Trajektorii jejich pohybu přitom určuje zvuková kompozice experimentálního skladatele Jēkabse Nīmanise. Ten o hudbě tvrdí, že „je jednou z nejvíce abstraktních forem komunikace. Stejně jako prostor, čas a pohyb spočívá její krása v tom, že se dá vyjádřit matematicky“. Návštěvníci, usazení na otočných sedadlech, se spolu s performery stávají architekty pomyslných labyrintů, které se vždy na čas objeví a na konci večera mizí.