Konec masopustu

„Lžeš! Proto se nebojíš slov.“

V předjaří se na českém venkovském maloměstě chystá průvod maškar. Husar obelže jednoduchého mladíka Jindřicha, syna sedláka Krále, aby se stal králem masopustu, který bude na konci veselice pohřben. S ním má být symbolicky pohřben i „soukromý sektor“. Z rozmrzající země všude prýští voda a Maškary vstupují, kam se jim zachce. Jindřich věří v pravdivost slov právě tak jako Král v poctivost rodově držené půdy. Doba proměny vesnice v padesátých letech minulého století je ve hře obrazně vylíčena skrze pravdivě napsané postavy s účinným porozuměním české povaze a s hlubokým pochopením českého venkova. Maškary udržují prastarou obřadnou poezii lidových zvyků a na ulicích jsou přitom montovány tlampače obecního rozhlasu. Funkcionáři naléhají na sousedy, aby zlomili Králův odpor ke vstupu do družstva. Maškary si chtějí zkrátit cestu přes Královy pozemky a Královy děti jsou vystaveny tlaku proměněného životního stylu svých vrstevníků. Ti, kdo lžou a nebojí se slov, jsou schopni svou užitkovou etikou proměnit i velká slova v blábol a velké city obrátit v tragédii. Rozlomená společnost stojí na konci hry s prázdnýma rukama nad mrtvým Jindřichem, Králem masopustu.

Hra Josefa Topola, poprvé uvedená roku 1963, patří dnes mezi desítku nejlepších českých dramatických děl. Dnes ji můžeme s novými zkušenostmi číst nejen jako vzrušující dobové vesnické drama, ale také jako geniálně básnicky postižený obraz velkého zlomu, který dodnes polarizuje naši společnost ve vztahu k pravdě, půdě, svědomí, víře a práci. Inscenaci připravuje divadlo ke stému výročí vzniku Československa.